ROMANTIKA STARÝCH KOVBOJŮ 1995

seznam textů na stránce

Kde jsou léta štíhlých pasů, lačných úst co chtěly pít, kdy pro vůni dívčích vlasů byl jsem  schopnej se i bít. Teď starý lásky korzet svírám, ústa rtěnkou zmořený, vlasy zplihlý v kapse díra, hrady z písku zbořený.

ref.:- Teď už dávno nový lásky se za námi netočí, starej širák kreje vrásky, staženej až k obočí. Dávno pohas pohled žhavý, co nás pálil nejednou a jak stará moudrost praví, staré lásky nerezaví, jenom léty vyblednou. Vždyť ten čas nikdo z nás nezastaví.

Teď už dávno nový lásky se za námi netočí Starej širák kreje vrásky staženej až k obočí. A tak padá lásky krajíc, dolů stranou natřenou, starý lásky tak říkajíc, jsou už knihou zavřenou.

ref.: - Starý lásky znovu svádí, tak prohledej každej kout, ať ty lásky svýho mládí, můžem zase obejmout. Chce to dělat co tě baví a z těch krásek setřít prach. Vždyť i stará moudrost praví, staré lásky nerezaví, jak je psáno ve hvězdách. I když čas nikdo z nás nezastaví.

2 - Bracero

3 - Tom Dooley

4 - U Dvou borovic

5 - Zlatý klíč

6 - Lásko, mně přibejvá kil

7 - Prcek Joe

8 - Černá barva smůly

9 - Dál to táhnu už pár pátků

10 - Tam za divokou řekou

11 - Bam-bam-bam

12 - Smíření

13 - Kam tě žene proud

14 - Všechno má svůj konec

zpět na seznam alb

Bracero, Bracero - tam domov je můj.

Když z Kalifornie přijel jsem k mé milé, soka jsem tam v lásce měl. Štěstí mě pustilo, z koltů se kouřilo, šerif právě kolem jel. Teď mám jen trápení, čeká mě vězení nemůžu za milou jít. Až se tam k ní vrátím, lásku jí oplatím, teď o ní můžu jen snít.

ref.: - Bracero, Bracero - jen vzpomínky mám. Snad za pár let vrátím se zpátky zas tam. Můj čas rychle dál letí, říkám mu: Stůj. - Bracero, Bracero - tam domov je můj.

Po celém Mexiku nepotkáte dívku, jakou já v Braceru mám. Když jsme se loučili, slíbila v té chvíli, že nikdy nebudu sám. Teď tu v cele sedím, z okénka ven hledím na slunce jak zapadá. Bylo to včera co přešel z Bracera list, že její láska uvadá.

ref.: - Bracero, Bracero - jen vzpomínky mám. Snad za pár let vrátím se zpátky zas tam. Můj čas rychle dál letí, říkám mu: Stůj. - Bracero, Bracero - tam domov je můj.

rec.: - Poslyšte píseň, kterou zpívali přátelé Toma Dooley, když ho doprovázeli na jeho poslední cestě. Píseň, jejíž konec už Tom Dooley nikdy neslyšel.

ref.: - Oprátku Tome Dooley vítr už rozhoupal, zas zvoní hranu zvůlí, kterých jsi napáchal.

Nespatříš zítra slunce, který jsi míval rád, až tvý krvaví ruce, za zády sváže kat. Zničil jsi i svou lásku, která ti byla vším, svůj život dal jsi v sázku, hazardům pochybným.

ref.: - Oprátku Tome Dooley vítr už rozhoupal, noc už se k ránu půlí, zbejvá jen hodin pár. - Oprátku Tome Dooley vítr už rozhoupal, nebylo tvojí vůlí abys u koní stál.

V životě jsou dvě cesty, jedna je trnitá, po ní se jde ke štěstí, po ní se klopýtá. Tys klopýt na tý druhý, na cestě násilí, proto tě Tome Dooley - právem pověsili.

ref.: - Oprátku Tome Dooley vítr už rozhoupal, nezemřel´s tedy kulí, jak sis to vždycky přál. Tělo tvý Dooley vítr už rozhoupal, plnou nůši smůly ďábel si k sobě vzal - ďábel si k sobě vzal - ďábel si k sobě vzal.

zpět na seznam alb

Když mě život nešetří, tak tam za kopcem v závětří, jeden koutek pro klid duše skrývám. Tam si místo balzámu, máznu ticho na ránu a ve stínu sosen usínám. A když chci vzít svůj elixír, tak ruce, nohy i svůj knír přitáhnu si k tělu trochu víc. A potom ze svý kukaně, skutálím se ze stráně, na svůj flíček "U dvou borovic".

ref.: - Tam u dvou - tam u dvou - tam u dvou borovic, voní tam jen jehličí, tak co bych si přál víc.

Když slunce všechno vysouší, tak z nudy se i pokouší, dělat si z mý střechy žhavej tál. Krev mám jako ve varu  a na jazyku Saharu a to už potom vím, co příjde dál. Půjdu si vzít elixír, ruce, nohy i svůj knír, přítáhnu si k tělu trochu víc. A pak ze svý kukaně, skutálím se ze stráně na svůj flíček "U dvou borovic".

ref.: - Tam u dvou - tam u dvou - tam u dvou borovic, slunce tolik nepálí, tak co bych si přál víc.

A když mě dík mý postavě, dá košíkem po hlavě, další holka a je zas ta tam. udělám si po ránu, další zásek do trámu, zavřu srub a na cestu se dám. Jdu si vzít svůj elixír, ruce, nohy i svůj knír, přitáhnu si k tělu trochu víc. A pak ze svý kukaně, skutálím se ze stráně do hospůdky "U dvou borovic".

ref.: - Tam u dvou - tam u dvou - tam "U dvou borovic", tam maj pípu chlazenou, tak co bych si přál víc.

Za pasem nůž a v ruce luk, slíbil jsem ti už jako kluk, splnit ti přání, že až nám bude dvacet let, budou nám lidi závidět svatební šat. Když už jen zbývalo pár dní, do té hostiny svatební, tak znenadání - dali mi kabát, koně, kvér, že půjdem v sázku na sever,  život svůj dát. - Dali mi kabát, koně, kvér, že půjdem v sázku na sever,  život svůj dát.

ref.: - Ještě tisknu ruku tvou, už se neptej a co dál, osud rozhod o nás dvou, aniž se nás na to ptal. Když s tebou naposled jsme stál, svůj zlatý klíček jsem ti dal, do vlhkých dlaní, až budu dlouhou dobu pryč, řekne ti tenhle zlatý klíč, jestli jsem zdráv.

Když potom naplnil se čas, já tušil jak se ze tvých řas, slzy jen linou. Slíbil jsem, že se vrátím zdráv, kloboukem mávnu na pozdrav a tady mě máš. Všechny mé sliby jsou však pryč, lesk ztratil i ten zlatý klíč a ne mojí vinnou, nemávám ti už v ústrety, kloboukem mi teď z piety zakryli tvář. - Nemávám ti už v ústrety, kloboukem mi teď z piety zakryli tvář.

ref.: - V duchu tisknu ruku tvou, už se neptám a co dál, osud rozhod o nás dvou, aniž se nás na to ptal. - Kabát co šedou barvu měl, na prsou trochu znachověl pod prachem a hlínou. Osud mi vpálil pod vestu do srdce jinou nevěstu než jsem si přál. - Osud mi vpálil pod vestu do srdce jinou nevěstu než jsem si přál.

zpět na seznam alb

Já sám pozdě večer, stěží do sálu vešel, kam dveře maj moc ouzlej rám. Když za stůl jsme sedl, tak vrchní hned zbledl měl strach, že mu sním celej krám. Mě jídlo je blízký, já dal tři řízky a bramborů kilčo a půl. A vrchní jak svíce, už neřekl více, jen kmital a šeptal, že jsem pěknej žrout.

A pak jsem jí spatřil, její pohled mě patřil když pozdvihla dvě číše vín, krásná se zdála a na mě se smála, však na půl jí zakrýval stín. Jako kluk jsem se styděl za ten jídla příděl a pak za svůj obézní štít. Však bramborů porce i ty svý proporce, já pod stůl před ní, už nemohl skrýt.

ref.: - Řek jsem: Lásko mě přibejvá kil, kde jsou ty chvíle kdy štíhlej já byl. Dřív salónů králem, teď tunu mám málem a pas nemám tam co dřív byl. Zkrátka, lásko mě přibejvá kil.

Pak náhle se zvedla a má tvář jen zbledla, když ze stínu vyplula ven. To co tady stálo no, kombajn je málo, to Golem byl z království žen. Mě přešly hned choutky, když nožky jak soudky, šly ke mě a salón se třás, pak ručka jak kláda mě pohladí záda, ten dotyk mně nalomil vaz.

ref.: - Řekla: Lásko i já mám dost kil. To tím snad, že v jídle mám života cíl. Dřív královnou plesů, teď sotva  se nesu a pas nemám tam co dřív byl. Zkrátka, lásko mě přibejvá kil.

ref.: - Řekla: Lásko, mě přibejvá kil. Kde jsou ty chvíle kdy diblík já byl. Dřív milenců hlady, teď tukový faldy a  v nohách sto křečovejch žil. Zkrátka, lásko mě přibejvá kil.

Když jsme hnali k jihu stáda, bolela mně ještě brada jak včera jednu přišil starej Krysa Bratt. Jeho potom nesli v dece, nenechám se mlátit přece, snad se kvůli jedný holce neproboří svět.

Jak tak dlaní třu si bradu, vidím přes rameno vzadu, že nás dojel mladej chlápek s tváří nevinnou. Ptá se ten kluk kost a kůže jestli se k nám přidat může, že byl malej začli jsme mu říkat Prcek Joe.

ref.: - Prcek Joe, Prcek Joe, že byl mrňous říkáme mu: Malej Prcek Joe. - Malej Joe, Prcek Joe, že byl mrňous říkáme mu: Malej Prcek Joe.

Stádo, dál a dál se valí, Prcek tím, že je tak malý každou chvíli bejvá terčem pro nevinnej šprým: "Hele milej kolibříku, do sedla lez po žebříku", takhle třeba dobíral  si Joea, dlouhán Jim. "Nechoď Prcku mezi krávy, sežerou tě místo trávy" - "Hele, ty seš mezi trpaslíky vopravdovej král" - Prcek Joe však chladnej zůstal, sevřel jenom malý ústa, pobíd lehce svýho koně a jel klidně dál.

ref.: - Malej Joe, Prcek Joe, že byl mrňous říkáme mu: Malej Prcek Joe. - Malej Joe, Prcek Joe, že byl mrňous říkáme mu: Malej Prcek Joe.

Úzká cesta nás pak svedla dolů tam u napajedla, polonahý zaskočil nás všechny Krysa Bratt. Prodělali jsme tu kúru, dali pracky k nebi vzhůru, věděli jsme ale stejně, že to zmáčkne hned.

Všem nám zvoní Boží hrana, když se ozve suchá rána, Krysa Bratt se kácí z koně s tváří krvavou. V prostřed čela malá ďoura, nevšimli si hubeňoura, přehlíd že tam za rákosem číhá Prcek Joe.

ref.: - Malej Joe, Prcek Joe, skolil Bratta a tak není Malej Prcek Joe - Prcek Joe, Prcek Joe, od tý doby říkáme mu: Velkej Prcek Joe, Velkej Joe, Frája Joe, Pašák Joe, Šelma Joe, Príma Joe, Chlapák Joe.......

zpět na seznam alb

Poznal jsem stovky měst, projezdil stovky cest, všude jsem nějakou fešandu pomiloval. Modelku v New Yorku, servírku Norfolku, v Texasu barmanek, možná že stovku jsem znal.

Všechny ty známosti byly jen ke zlosti nežli jsem potkal tu, bez který nemůžu žít, na jihu v Mexiku, v tváři pár dolíků, za touhle krásou bych na konec světa chtěl jít.

ref.: - Černou  - barvu smůly, oči a obočí i její copánky maj. Prej svou - chajdu z kůry, má v horách a pod skalou pro párek vraníků stáj.

Tak jsme si u moka padli hned do oka, pak jsem se za městem pokoušel o krásnej hřích. Pod nízkou moruší šeptám jí do uší slova, co slýchal jsem ve filmech nepřístupných.

Hladím jí snědou pleť, v očích jí taje měď, pak její táta nás načapal v tom nejlepším a já si ve stresu neřek o adresu, je toho málo, co o dívce z Mexika vím.

ref.: - Černou  - barvu smůly, oči a obočí i její copánky maj. Má svou - chajdu z kůry, kdoví kde v Mexiku já přišel o zemskej ráj.

ref.: - Černou  - barvu smůly, teď moje duše i neklidný sny v noci maj. Malou - chajdu z kúry, hledám když křižuju, den co den Mexickej kraj. Hledám když křižuju, den co den Mexickej kraj.

Dál se brodím v černý hlíně, znám jak bolí volnej pád. Sám když někdy tykám špíně, jsem na světě a moc rád.

K ránu se mi někdy zdává, co má rub, má možná i líc. S nouzí klidně člověk spává, málo mnohdy bývá víc.

Dál to táhnu, už pár pátků, v bídě nestydím se žít. Dám si občas láhev k svátku, rád znám důvod na co pít.

K ránu usnu, večer vstávám, tmou tou já nechám se vést. Stále stejný písně hrávám, písně dálek a mých cest.

zpět na seznam alb

Tam za divokou řekou, tam kde perlí se brod, já denně  s rancem a dekou, prolézal děravej plot. Tam za tou divokou řekou, já vystříh do plotu vchod a jako ta myš,  já našel si skrýš a čekal na královnu Vod.

Jezdila na bílým koni, závoj jí ve větru vlál. Já jako kluk blázen byl do ní, já tajně chtěl být její král. Kdybych šel jinačí štrekou, tak se to nemohlo stát, když přišla blíž,  tak našla mou skrýš a začla mi spílat a lát.

Přiletěl na černým koni, oheň mu v očích jen plál, zlatem mu opasek zvoní, snad to byl sám Vodní král. Neřek mi: Hej, ani počkej. Když dojel půl cesty k nám, jen revolver štěk a já se tak lek a v klobouku průvan teď mám.

Tam za divokou řekou, tam kde perlí se brod, já se svým rancem a dekou, rychle jsem prásknul do bot. Tam za tou divokou řekou, dávno je zpravenej plot a královny Vod, už nejsou mi vhod, já najdu si jinačí brod.

Jen o ní každej mluvil, o ní si nechal zdát, jen zlý jazyky tvrdily, že chce se rychle vdát. Že když jí někdo svádí, což jiným lahodí. Ona sklopí černý řasy a jen prohodí:

ref.: - Dojde na tvůj návrh smělý, ale nejdřív nám, musí zaznít zvony svatební. - Bam, bam, bam, bam

Ten poslední se chvástal, že tisíce má stád a plný stáje koní, to všechno chce jí dát. I farmu plnou ovcí a v kopcích zlatej dům. Ona sklopí oči a pak vyřkne ortel svůj:

ref.: - Dojde na tvůj dům i stáda, ale nejdřív nám, musí zaznít zvony svatební. - Bam, bam, bam, bam

Tak já zkusil s fárem a to byl ňákej vůz, měl zlatou střechu sklápěcí a klakson troubil blues. Já nabídnul jí místo na kůži norkový, ona ale sklopí oči a pak odpoví:

ref.: - Dojde na tvý zlatý fáro, ale nejdřív nám, musí zaznít zvony svatební. - Bam, bam, bam, bam

Tak prsteny jsem koupil i svědky, pití, sál a před knězem jsem díky whisky stěží rovně stál. A když pak vyšly hvězdy, naší noci svatební a ona chtěla "bam, bam, bam", tak já zašeptal k ní:

ref.: - Dojde snad i ke hrám lásky, teď však pocit mám, že slabej jsem jak ztrouchnivělej trám. - Bam, bam, bam, bam.

rec.: - Georgi? - (Anoo..) - Georgi, slyšíš?! - (Eaheaee) - Georgi..no to snad ne?!! - (chrrrchrr) - Mami..maninko.. - (chrrrrchrrrchrrr)

zpět na seznam alb

Hru prej svou mám už končit, teď prohrát mám. Karty jdou a já už nesmím brát.

A jak jen týdny plnou a den se mění s tmou, chci poznat svět a štěstí mít ve dvou.

Je to můj sen, nacházím v něm klid. A síň tu maj bílou. Tak nedat svoje touhy v ní sežehnout.

ref.: - Já vím, se svou hrou teď končím, den začíná a list tu prázdnej už nemám.- Já vím, se svou hrou teď končím, co s ním jsem hrál. Karty jdou a já už nesmím brát.

Do vlasů mi sníh už pad, tak hledám temnotou, proč nemít čas zamíchat tou hrou.

Tak mi sám můj Pán, řek zprávu zlou: Už nemáš šanci jedinou! Ty víš, že rád bych přišel s hrou jinou.

ref.: - Já vím, se svou hrou teď končím, den začíná a list tu prázdnej už nemám.- Já vím, se svou hrou teď končím, co s ním jsem hrál. Karty jdou a já už nesmím brát.

Tak ať duše má, už nic víc nevnímá, nevnímá.

Ať místo písních mých, zpívá vítr v korunách. Místo mně pak po nocích, ať si sedá na tvůj práh.

Ať ti místo dlaní mých, hladí měsíc bledou tvář. To snad on ti tenkrát dých, do tvých vlasů svatozář.

ref.: - Kdoví kam tě žene proud, kdoví kde tě nechá stát. Já si najdu jinej kout, kde si lidi nechtěj lhát.

Ať tě hlava nebolí. po pár sklenkách těžkejch vín. Až na toulky do polí, půjde s tebou jen můj stín.

ref.: - Kdoví kam tě žene proud, kdoví kde tě nechá stát. Já si najdu jinej kout, kde si lidi nechtěj lhát.

Ať tě hlava nebolí. po pár sklenkách těžkejch vín. Až na toulky do polí, půjde s tebou jen tvůj stín. Až na toulky  do polí, půjde s tebou jen tvůj stín.

zpět na seznam alb

ref.: - Všechno má svůj konec. Všechno má svůj čas i moře má svůj pevnej břeh a rybník svoji hráz.

Tak šetři slzy, poslouchej, co to povídám i soudek piva má svý dno a vrchní zavře krám.

Neznat správnej konec, to je holka risk, kdo chce kouřit doutník celej, ten si spálí pysk.

ref.: - Všechno má svůj konec. Všechno má svůj čas i moře má svůj pevnej břeh a rybník svoji hráz.

Tak nech si slzy na ráno a teď běž domů spát, snad tě zítra jinej kluk, víc bude mít rád.

Leccos mívá konců pár, laso, hůl i zeď, jen naše láska konec má, jeden a to teď!

ref.: - Všechno má svůj konec. Všechno má svůj čas i moře má svůj pevnej břeh a rybník svoji hráz.

ref.: - Všechno má svůj konec. Všechno má svůj čas i moře má svůj pevnej břeh a rybník svoji hráz.......