ZPĚT

Austinské vězení

Dneska mířím na jih z Dallasu na Austin
dolů po silnici číslo třicet pět
za mými zády mizí hory, města, řeky, mosty
musím ještě jednou vidět zeď, za kterou končí svět.

Nikde v Texasu snad horší lapák není
než je Austin a to jeho vězení
tam parta vostrejch chlápků si tě vezme do učení
a pak život tvůj se v krutý muka rázem promění.

Chci vidět tu zeď větrem ošlehanou
co věznila mě roků dvakrát pět
chci ještě jednou vidět peklo s ocelovou bránou
chci zvenku vidět, to co zevnitř znal jsem deset let.

Až svoji Fordku zastavím před branou
tou branou, za kterou jsou stovky cel
pak plivnu na ty zdi, co zarostlý jsou révou planou
a zamávám svým kámošům do oken beze skel.

Já neznám horší lapák, než je Austin
přesto musím ještě vidět jeho štít
pak otočím vůz a za sebou spálím všechny mosty
a na tisíc mil od Austinu začnu znovu žít.