ZPĚT

Kytku růží jsem jí dal

Bohatou kytku růží
na první schůzku jsem jí vzal
všechno trní holou rukou 
otrhal.
Pak v jejích očích odstín květů
jako plamenů žár mě hřál
když nachovou kytku růží
jsem jí dal.

Bohatou kytku růží
i před oltář jsem pro ni vzal
bílou pentlí, bílou stuhou
všechny snítky provázal.
Pak v jejích očích slzy štěstí
i její úsměv za to stál
když bělavou kytku růží
jsem jí dal.

Ale přijde den, kdy čas růží
s jiným chlápkem odletí
přijde den, kdy najdeš svoji kytku
růží ve smetí.

Poznáš sám na svý kůži
jak je štěstí šálivý
až prvně dáš kytku růží
holce svý.
Až prvně dáš kytku růží
holce svý.