zpět na seznam alb

AŤ TĚ COUNTRY POHLADÍ  2001

seznam textů na stránce

hudba / text  - Mirek Hoffmann

Ať tě country pohladí, jako máma když dá dítě spát, ať tě k spánku naladí až ti lampa dočadí krásné sny si nechej zdát.

Ať tě country pohladí, jako dopis, co chci právě psát, snad mě múzy nezradí, snad mně s láskou poradí jak partii rozehrát.

Rf.: - To co chtěl jsem ti už stokrát říct, když mé rty držely půst, snad ti tenhle dopis řekne víc, než by zaznělo z mých úst.

Ať tě country pohladí, jako vánek květy šalvějí,  ať ti sám andělský chór zpívá písně větru z hor, tóny sladkých nadějí.

Rf.: - To co chtěl jsem ti už stokrát říct …

Ať tě country pohladí, jako dopis, co chci právě psát, snad mě múzy nezradí, snad mně country poradí, jak to říct, že mám tě rád.

zpět na seznam alb

Bylo tejden před Vánoci, venku drobně sněží, k večeři si kousek špeku smažím s cibulí. Slyším štěkot a psí tlapy buší do mých dveří, asi ňáký psisko cítí vůni fazolí.

Pootevřu abych viděl kdo mi chajdu bourá, kdopak si chce dneska tykat s mojí večeří. Bílej byl jak jeden s pejsků z láhve od vizoura, když se vřítil celej mokrej rovnou do dveří.

ref.: Bílý chlupy zježený jak sosna na úbočí, jedno ucho natržený, pajdá na levou. Popobíhá, poskakuje, vyzývavě kňučí, jakoby mně od chatrče lákal za sebou, - za sebou.

Když si beru winchestrovku, sekeru a lano, štěkne psisko radostí a chlupy naježí. Zavede mně k cest a pak stopou vyšlapanou, míří rovnou do úvalu přímo nad strží.

Po sto metrech stopy končí, zastavil i hafan. Všude klid   i v údolí už ztichlo klekání. Jen ten chlupáč nad propastí vrtí se a ňafá, v tom se ozve pod převisem tichý volání.

ref.: Přivázal jsem lano k sosně, pak sešplhal dolů, za kořen tam visí dívka na pokraji sil.     S námahou pak vylezli jsme do bezpečí spolu, děkuje mi, že jsem její život zachránil - zachránil.

Když jsem jí řek: Poděkujte jenom svýmu psovi. Řekla mi, že nemá psa, tak pátrám        v okolí. Zmizel pes i jeho stopy, sníh je jako nový. No tak jsem jí vykreslil to zvíře bohovi.

Ano pane, mívala jsem přesně takovýho, jenže nebyl bílej, ale černej jako noc. Dostal broky do kožichu, přímo od hajnýho, vloni když už zbýval jenom tejden do Vánoc.

ref.: Sousedí teď říkají, že je to se mnou vážný, že prej věřím na přeludy, kam až jsem to kles. Já však od tý doby věřím na anděly strážný, ať vypadaj jako víla,  nebo bílej pes - bílej pes, bílej pes......

Jen co jsem prolez ven bránou, kdejaký výhrady máš. Sama víš, že nejsi dámou za kterou se vydáváš. Vadí ti houpavá chůze, hned zase tloušťka mých skel. Nebo když rukou v tvý blůze, ramínko rovnat jsem chtěl.

ref.: To jsem se naučil v lapáku a nebyl to pražádnej med. bez pití, jídla a tabáku, v srdci a na duši led. To jsem se naučil v lapáku,     od muklů za těch pět let. Ve vedru pouště       a v baráku, kam jsem si za tebe sed.

Ať už jsem spící, či bdící nenecháš mně v klidu žít. Že krocana gábluju lžící a pivo, že s flašky chci pít. Vadí ti, že často kleju, že se chci        s lumpama prát. Že se jen v neděli meju          a poldy, že nemívám rád.

ref.: To jsem se naučil v lapáku a nebyl to pražádnej med. bez pití, jídla a tabáku, v srdci a na duši led. To jsem se naučil v lapáku,      od muklů za těch pět let. Ve vedru pouště       a v baráku, kam jsem si za tebe sed.

Tak ty máš tisíce výhrad, ale máš taky pár chyb, když si z nich jednu mám vybrat, vylovím největší z ryb. Za mnou v tý Nevadský poušti, muklové pravidlo maj: Nevěra se neodpouští! Tak teda holka, good by!

ref.: To jsem se naučil v lapáku a nebyl to pražádnej med. bez pití, jídla a tabáku, v srdci a na duši led. To jsem se naučil v lapáku,     od muklů za těch pět let. Ve vedru pouště       a v baráku, kam jsem si za tebe sed.

zpět na seznam alb

Mizí žár před nocí, končí den s půlnocí, mizí pýcha když začíná pád. Mizí dým s údolí,     ale nejvíc zabolí když zmizí ta, co míval jsi rád.

Najednou jsi ta tam, najednou balíš krám, najednou je prázdný stavení. Byla´s vším,     co jsem měl teď už vím bohužel, že za vším bylo jen mámení.

ref.: Ženský i mince maj svůj rub a líc, kdo pozná oboje nechce znát víc. Ten kdo jen slibuje nedává nic, proto chci všem ženám říct: Tak Good By, Adieu - já měním milieu, jiným cílům teď  půjdu já vstříc.

Zmizel člun na pláži i auťák v garáži, prázdnotou hořce čpí stáj i dům. Prázdnej kout pod strání, v údolí klekání konečnou vyzvání našim snům.

ref.: Ženský i mince maj svůj rub a líc, kdo pozná oboje nechce znát víc. Ten kdo jen slibuje nedává nic, proto chci všem ženám říct: Tak Good By, Adieu - já měním milieu, jiným cílům teď  půjdu já vstříc. Jiným cílům teď  půjdu já vstříc.

Nikdo neví v týhle zemi, co má holka za problémy když  je známou farmářovou dcérou. Chlapy se jak pávy nosí,  rojí se jak lačný vosy, kvůli ní se v salúně i perou. A že neměla ani zdání o klášterním vychování, zamrkala očkem na dlouhána. Prej si vyšli do přírody, vychutnali dva, tři chody, domů se pak vrátila až z rána.

ref.: A jak to táta objevil, jako kůň se vyjevil      a významně se dotknul svýho kvéru. Pak zved obočí převislý, řek: Ať si ten chlap nemyslí,    že mu dám snad svou farmářskou dcéru!

Jednou večer za ohradou, honák s hustou černou bradou značkuje tam železama býčky. Holce se zas hlava točí, když vidí jak jeho oči září jako pingpongový míčky. Tak vyjeli bok   po boku podél břehu proti toku,  pak si hráli  na tátu a mámu. A že neměla ani zdání            o klášterním vychování, domů se zas vrátila  až k ránu.

ref.: A jak to táta objevil, jako kůň se vyjevil     a významně se dotknul svýho kvéru. Pak zved obočí převislý, řek: Ať si ten chlap nemyslí,    že mu dám snad svou farmářskou dcéru!

Kovář, holič, páni kluci, pro tátu to byli tupci, no tak kývla na mě, na šoféra. Řekla, že jsem príma kluk a mě to bylo šuma fuk, že ňáká farmářova dcéra. Nabrali jsme přímej směr,    ke mně do hor na sever, kolem auta krajina  jen letí. Od táty nás dělej míle, holka probírá svý cíle, že prej chce mít se mnou fůru dětí.

ref.: A když tu zprávu omylem zjistil táta mobilem, prej řek chlapům v báru: Todle beru! Správnej chlap se netřese, zkrátka holku unese. Jó, takhle vdává farmář svoji dcéru.  Jó, takhle vdává farmář svoji dcéru.

zpět na seznam alb

Dám si v temným báru tichý sólo smutně hrát. Já holku plnou žáru si chtěl na věky brát. Má chůzi svůdně linou  a jen se mnou chtěla žít. Já pak potkal jinou a tu svou jsem nechal jít.

ref.: Černej stín v patách mám, provází kroky mý. Černej stín v patách mám, je to mý svědomí.

Dám si v temným báru černou kávu, taky gin za hlouček kamarádů, který hostí San Quentin. Bílili jsme banku pevnou víc jak starej hrad.  Já pádil na Srí Lanku hned jak první výstřel pad.

Dám si v temným báru tichý sólo smutně hrát, víc než svoji káru, já tátu měl jsem rád. Proč  já neposlech mámu, že s mým tátou je to zlý, než vrátil jsem se s flámu, byl táta pod zemí.

ref.: Černej stín v patách mám, provází kroky mý. Černej stín v patách mám, je to mý svědomí.

Tak dám si v temným báru černý pivo bez pěny, teď jsem bez kamarádů a jsem i bez ženy. Bejt sám s takovou ztrátou to je lepší věčně spát, proto já teď jdu za tátou s ním dlouhý sólo hrát. Proto já teď jdu za tátou        s ním dlouhý sólo hrát.

Nemám rád žlutou, je barvou krutou, když mrtvý listí mává podzimním dnům. Nemám rád žlutou, tu barvu krutou, co oblohou plála když hořel mi dům.

Nemám rád rudou, z tý dlouho zbudou jen krvavý rány  na duši nám všem. Nemám rád rudou, z ní po bitvě zbudou jen nachový louže, co nevsákla zem.

ref.: Požáry války, na pažbě čárky, žlutá a rudá to není můj svět. Od první třídy, barevný křídy drtil jsem zoufale pod botou po mnoho let.

Nemám rád černou, je poslední hernou, vidím v ní temnej flór a obřadní síň. Nemám rád černou, ta říká věc pernou, že je nás náhle     o jednoho míň.

Dnes i tu bílou, bych posypal sírou a poslední sirkou nechal jí vzplát. Nemám rád bílou, když v ní svou milou vidím jak kráčí si jinýho brát.

ref.: Z černý a bílý mně každou chvíli obchází trýzeň, obchází strach. Teď i bílou křídu když na ní přijdu, rozdrtím zoufale pod botou         na šedej prach.

zpět na seznam alb

Plnej stůl, plnej džbán, v očích sůl smutnejch rán, prázdnej kout pro tvůj klín, prázdný dvě sklenky, co čekají na vůni vín.

Slyším čas kolem jít, každej z nás musí chtít, jak ten pár motýlů, co slepě jak za láskou, za světlem z noci sem vlít.

Ref.: Kdybych tak znal kde hledat tě mám, tak nestál bych tu víc. To snad bych dal hned přinést tě k nám tím párem motýlů. Pak vína zář by ti zbarvila tvář svým nachem ze sklenic a to co mám na srdci, moh bych ti konečně říct.

Slyším čas kolem jít, každej z nás musí chtít, jak ten pár motýlů, co slepě jak za láskou, za světlem z noci sem vlít.

Ref.: Kdybych tak znal kde hledat tě mám, tak nestál bych tu víc. To snad bych dal hned přinést tě k nám tím párem motýlů. Pak vína zář by ti zbarvila tvář svým nachem ze sklenic a to co mám na srdci, moh bych ti konečně říct.

Jako vrah lampy žár, změnil v prach křídel pár, slyším čas kolem jít, marný je čekání nestačí pouze jen chtít, marný je čekání nestačí pouze jen chtít.

Konec už je vášním, konec gala snům. Po noci prostopášný všude cítím rum, v uších vodopády, v hlavě stovky pump, duní kanonády - zatracenej rum!

Ref.: To ráno je jenom k zoufání, to ráno,      co mu předcházel flám. To ráno, co běsy z děr vyhání, spískal snad ďábel sám.

Taky trochu whisky, pivo suchejm rtům už mi tuhnou pysky dám si ještě rum! Potom láhev ginu, šampaňskýho šum, teď mám kocovinu - zatrcenej rum!

Ref.: To ráno je jenom k zoufání, to ráno,      co mu předcházel flám. To ráno, co běsy z děr vyhání, spískal snad ďábel sám.

S postelí se točí kolem celej dům, místo slzí     z očí ukapává rum. Divný hlasy slyším, konec je tvým dnům! Tanec bílejch myší - zatracenej rum!

Ref.: To ráno je jenom k zoufání, to ráno,      co mu předcházel flám. To ráno, co běsy z děr vyhání, spískal snad ďábel sám. Spískal snad ďábel sám.

zpět na seznam alb

Bílej háv, jako páv v sále náhle přelud stojí ve dveří.  Milá tvář, v očích zář na rtech pohrdavý Mony Lísy smích. Šperky se jí blyští zlatem vlasy jakbysmet, pohled dámy co si myslí, že jí patří svět.

Ref.: Má pýchu králů, hrdý pohled lvice           s kořistí. Má pýchu králů před nichž každý chlápek znejistí. Dáma která různá pole sklízí. Přelud, který přichází a mizí a má pýchu králů - pýchu králů.

Jen tam stála, hudba hrála a pak ke mně volným krokem vykročí, v očích žár, kroků pár a mě se z její krásy hlava zatočí. Chci s ní projít nebem kde na konci číhá hřích i když vím co mě pak čeká nocí bezesných.

Ref.: Má pýchu králů, hrdý pohled lvice           s kořistí. Má pýchu králů před nichž každý chlápek znejistí. Dáma která různá pole sklízí. Za svítání není mi už cizí, já znám pýchu králů - pýchu králů - pýchu králů.

Projíždím kolem dálnicí a k tobě vpravo silnicí je jen pár mil. Tak v plánu malá oprava, já stočil volant doprava a odbočil.

Vrací se ti Frenkí tak už chystej holka sklenky a můj gin. Já vklouznul nejdřív do vany,            v ústech doutník z Havany a pak zlíbám tvůj sladkej klín.

Já vyndal klíčky z auťáku, u dveří mýho baráku je cizí vůz. A cizí chlap v mý posteli se vedle tebe tetelí no, hrůza hrůz.

V dlaních má tvý kotníky a v hubě moje doutníky a gin. A zpocenejma zádama mi žehlí moje pyžama a drtí tvůj posvátnej klín.

Mizím noční dálnicí, co cítím v prsou pálící je srdce mý. Noc je černá jako tuš a za volantem starej muž a zdrcený.

Už nechci žádný hosty a tak pálím všechny mosty k marným snům. Ta zář za mýma zádama není slunce, který zapadá, to hoří jen můj starej dům. Ta zář za mýma zádama není slunce, který zapadá, to hoří jen můj starej dům.

zpět na seznam alb

Košili měl jak z Hollywoodu, boty lesklý jak stříbrňák. Ve tváři pohled mistra v džúdu, když startoval svůj náklaďák. Motor naskočí - Slzy   u očí - Pálej zlým tušením.

Ref.:  Za řekou je Memphis. Krátký sbohem stačil Frankie říct. Chvíle dojetí - Dívčí objetí - Nic víc.

Náklaďák plnej dříví letí z Memphisu zpátky  na sever. V zatáčce náhle klubko dětí, tak strhnul volant, změnil směr. Prolít stavení - Domek z kamení - To cíl byl poslední.

Ref.:  Za řekou je Memphis. Pět mil za ním rozbořenej dům. A o pár kroků blíž, ční teď velký kříž k nebesům.

Na Valentýna roky celý jezdí sem dívka,          v očích žal. Kytici dává na kříž, který táta těch dětí vytesal. Ze dřeva stromů co Frankie vez domů ze státu Tennessee.

Ref.:  Za řekou je Memphis. Pět mil za ním rozbořenej dům a tam co je ten kříž, zvedni pohled výš k nebesům. Za řekou je Memphis.

Housle ty mám pořád k mání svádějí mě k milování, spojuje nás láska jako trám. Jejich tělo vyklenutý, krk jak šíje od labutí, to je přece lidi zázrak sám.

Ref.: Prý mám rýmy i chřipky, vzít mi nemůžou mý skřipky. V jejich těle svoji duši mám, v jejich těle svoji duši mám.

S důstojností pana krále pohladím je po futrále, pak vyndám ten nejkrásnější květ. Snědá kůže houslí těla jako by mě laskat chtěla, skrytou touhou začínaj se chvět.

Ref.: Hladím smyčcem kalafúnu, ladím už poslední strúnu. A pak zmizí kolem celej svět. A pak zmizí kolem celej svět.

Nehraju si na zpěváka zpívání mě přesto láká   i když moje housle radši mám. Elce -pelce do pekelce, kdekdo je teď za umělce na deskách je "Mistrů" plnej krám.

Ref.: Majstři říkají mi: Hele, jdou s tou písní   do jetele. Tak jí tedy zpívám sám a sám, tak    jí tedy zpívám sám a sám.

zpět na seznam alb

Sedával jsem nad vltavskou strání do údolí hleděl pod sebou vždycky jsem se těšil na setkání, až dolů k srubu sejdu za tebou.

Brouzdali jsme v peřejích a večer oheň plál, v noci na nás Amor dých když kraj už kolem spal.

Ráno potom v ševelení proudů slýchal jsem tvý tichý: hochu můj. Loďku z kůry pouštěla´s po proudu a říkala: loďko má, tak pluj - tiše pluj.

Tam kde šuměly Svatojánský proudy nad řekou teď stojí tuny vod, tam kde byly stromy, louky, boudy proháněj se ryby o závod.

Ty zmizela jsi bůhví kam když hladina tu spí, tak vzpomínku ti posílám po loďce kůrový.

Řece, co tu protékala shůry přehrada už dala povel:  Stůj! Tak tu stojí i má loďka z kůry         i když marně prosím: Loďko pluj - tiše pluj.

Sedával jsem nad vltavskou strání…

Já míval príma káru a dívek jako much.      Dýzy drogy v báru to bejval pro mě vzduch. Když motor auta zavyje a cíl je blíž a blíž         a tachometru rafie už nemůže jít výš.

Já do rychlosti blázen byl a marnej nebyl žádnej cíl, když důrazně jsem šláp na pedál. Zápach gumy na  startu a rýhy v horkým asfaltu a já se řítil jako král.

V dálce bliká párek hvězd maj nádech krvavej, to rudý oči na přejezdu mrkaj na kolej. Můj vlak už blízko houká já do dlaní si pliv. Sázka z toho kouká kdo z nás tam bude dřív.

Já měl jít radši na dýzu ta sázka vzala remízu, zároveň tam vlít vlak i já. Vozej mě teď do báru na dvoukolovým kočáru. Jó, takhle končívá risku král. Jó takhle končívá risku král.

zpět na seznam alb

Přijdou ti chvíle, kdy sám se cítíš jako v plotě kůl, pak ve snách zase vidíš tátu s fajfkou, mámu, plnej stůl. Svůj rodnej dům pod strání   a dlouhou šňůru s prádlem běleným. Máš chuť vzít kočku do klína, když s došků dírou z komína jde dým.

Ref.: Kdo mě moje síly vrátí, kdo mě vrátí rodnej dům, kdo tu dlouhou cestu zkrátí dětským snům. Táta můj mi tenkrát říkal, když jsem balil ranec svůj: Ještě rád se domů vrátíš, pamatuj.

Můj vlas už svítí jen barvou mraků, z kterých neprší. Kde jsou ty doby draků a honiček za vsí na návrší. Teď nohy mně už ztěží donesou od okna ke dveřím a když oči v dáli tápají,     rty slova táty šeptají a věřím.

Ref.: Že se moje síly vrátí, že se vrátím v rodný dům, že se dlouhá cesta zkrátí dětským snům. Jak mně tenkrát táty říkal, když jsem balil ranec svůj: Ještě rád se domů vrátíš, pamatuj.

Měl jsem čtyři kámoše prej rovný jako trám.    A z týhle pětky nakonec jsem málem zůstal sám. První z nich, jak došlo mu, že ňáký trable mám, rychle prásknul do koní a zmizel bůhví kam - Zmizel bůhví kam.

Ten druhej řek, že za mě tělo kulkám nastaví  a za mý prachy připíjel mi pořád Na zdraví. Když pak zjistil, že jde po mě pistolníků pár, rychle prásknul do koní když vlítnul na kočár - Vlítnul na kočár.

Ten třetí tvrdil, že se o vše se mnou podělí      a že prej naše přátelství jen Pán Bůh rozdělí. Až jednou jsem mu ukázal svou holku parádní, tak rychle prásknul do koní a zmizel mi i s ní - Zmizel mi i s ní.

Ten čtvrtej kámoš divnej byl a řečí měl jen pár. Žádná chvála, žádný sliby, žádnej lichej dar. Teď když mám kapsu bez grošů a nikde žádnej zisk, ten jedinej z mejch kámošů mi silně ruku stisk - Silně ruku stisk.

Krátce řek, že nad creekem má tajnej zlatej důl a že se se mnou rozdělí a mně dá z něho půl. Prej dělit se chtěl se všema když jednali by fér, jen čekal kdo je darebák a kdo má charakter - Kdo má charakter.

zpět na seznam alb

Prázdná postel, prázdnej stůl, prázdná láhev,  v hlavě úl. Já tak zůstal ve tvých představách bez tvý lásky, jako v plotě kůl.

Ref.: Sníš, že znovu zavolám - (nejsi sama na zemi, osud jinou najde mi) - Víš jak nerad piju sám - (nejsi sama na zemi, osud jinou najde mi) - Zpíváš cestou chorál vítězů, ale já pár tajnejch trumfů mám.

Jen se holka neraduj, dávno znám už záměr tvůj. Místo tý tvý hymny vítězů, smutný blues  si raděj zanotuj.

Ref.: Zejtra přejde tě tvůj smích - (nejsi sama na zemi, osud jinou najde mi) - Nejsem loutkou na nitích - (nejsi sama na zemi, osud jinou najde mi) - Teď já už jiný číslo vytáčím, nejsi dál jedinej můj hřích.

Když jsem přijel do Qeenslandu ňákou práci brát na farmě mě přijal starej Skot. Dal mi        k ruce mladou holku a ostnatej drát, že prej zatím můžu stavět plot.

Holka byla umouněná, špinavá jak veš, džíny měla mastný jako lůj, kloboukem až na uši snad zakrývala  pleš a boty do půl lýtek samej hnůj.

Ref.: Marión, Marión, kdo tý cuchtě tohle jméno dal. Marión, Marión, kterej čert jí           u kolíbky stál?

Její pohled studenej byl jako zašlej kov, kde ten Skoťák na tu ženskou káp. Klela jako chlapy v báru, co ta znala slov, při kterejch    se červená i chlap.

Já ztloukal tyčky do plotů a ona táhla drát, nikdy jsem se nenadřel jak dnes. A když zašlo slunce řekla, že už půjdem spát a stulila se    ke mě jako pes.

Ref.: Marión, Marión, kdo tý cuchtě tohle jméno dal. Marión, Marión, kterej čert jí           u kolíbky stál?

Zavětřil jsem když se tiskla ke mě blíž a blíž    a já vdech její aróma a pot. V zoufalství jak    ve tmě hledám jakoukoliv skrýš, přeskočil  jsem dvoumetrovej plot.

Do rána se plížím nocí s hroznou představou, jestli na mně uspořádá hon. Vytí vlků, kojotů    a stíny za hlavou, to všechno může bejt jen Marión.

Ref.: Marión, Marión, kdo tý cuchtě tohle jméno dal. Marión, Marión, kterej čert jí           u kolíbky stál?

Na druhej den po návratu jdu si lázeň dát,   pod sprchou je holka jako zvon. Zlatý vlasy rozpuštěný, krása na kvadrát. Jó kdo by řek, že je to Marión.

Když už jsem se chystal, že jí pozvu do peřin, houknul na mně oknem starej Skot: Propásnul jsi šanci, zejtra jinej čeledín půjde s mojí dcerou stavět plot.

Ref.: Marión, Marión, teď tu stojím jako v plotě kůl. Marión, Marión, po právu mi řekni, že jsem....no jen to klidně řekni...no tak nestyď  se a řekni to....vůl!!!

zpět na seznam alb

rec.: Teď zavři oči mé dítě a poslouchej starou ukolébavku, kterou mně zpíval můj otec, jeho  s ní uspával můj dědeček a tak dál a dál se mezi Aztéky dědila z generace na generaci.    A kdysi dávno, kdy orlů na nebi bylo víc než mraků, uspával touhle písní své syny i Velký Multezma, pokaždé když se žhavé slunce šlo ochladit do nekonečné slané řeky.

vocal: Ať Manitů chrání tvé spaní a celou noc nechá tě snít. Než vzbudí tě červánky ranní, nad lůžkem tvým já - budu bdít.