PÍSNĚ S VŮNÍ EUKALYPTU 1993

seznam textů na stránce

Austrálie! Klokani, eukalypty, ptakopyskové, černé labutě, růžové lekníny. Nesmírné pouště i deštné lesy. Prostě svět třetihor. Austrálie je opravdu jiná. Jiná než Evropa i Amerika. A je strašně daleko, 13 tisíc kilometrů, měřeno přímou čarou napříč zeměkoulí. I Australáci jsou jiní, samozřejmě černí. A hážou bumerangem. Ale i bílí Australáci jsou odlišní: přišli na australský kontinent jako vězňové do trestanecké kolonie před pouhými dvěma sty lety a později se sem stěhovali i dobrovolně jako noví osadníci, kteří hledali nový život. Pro mnohé z nich ty pionýrské doby, zvláště pak ve vnitrozemí, neskončily dodnes. Do Austrálie přišli samozřejmě s písničkami. S melodiemi staré Anglie, popěvky z ulic i šantánů a taky melodiemi mnohem staršími, mezi kterými nechyběly ani keltské melodie irských rebelů. Ty jsou nám obzvlášť blízké, ne snad proto, že jsme více méně Keltové. Původní slova a obsah se rychle vytratily, vznikaly texty nové   a tak tu máme pravé australské písničky, tvrdé  i sentimentální, zbojnické i anekdotické, spjaté s drsnou přírodou a životem nových obyvatel. A my s potěšením přijímáme a řadíme je k písničkám country. Snad oprávněně, neboť vznikaly zaručeně jako písně buše, což australsky znamená nejen křovinatý les, ale i venkov. Přibližují nám tu vzdálenou a pro nás dosud exotickou zemi. Austrálii...

2 - Sbohem buď navěky, Anglie

3 - Říční zátoka

4 - Cesta k Hoganový soutěsce

5 - Chajda kůrová

6 - Statečnej Jack Donahoe

7 - Bobův hrob

8 - Dám si přes rameno pingl

9 - Náš Pardon, Milosti syn

10 - Vostrej Austrlák

11 - Bohatej farmář

12 - Pět mil od Gundagai

13 - Umírající pastevec

14 - Muž, který to risknul

zpět na seznam alb

Tak sbohem buď navěky Anglie, a sbohem buď v hospodě rum. Buď sbohem, kdo pěkně se napije a mine ho vězeňskej dům.

ref.: - Já zpívám si hola hej - elito, já zpívám si holali hej, já zpívám si hola hej - elito, je před námi Botany bei.

Je naše tvář slzama politá a nejni to pro starou vlast. My, nejlepší zlodějská elita - a v kládě ti mordujou nás.

ref.: - Já zpívám si hola hej - elito, já zpívám si holali hej, já zpívám si hola hej - elito, je před námi Botany bei.

Jó, kde je teď má milá Paulína, já hloubkem chtěl bych se stát. A přilít bych rovnou jí do klína - a potom snad umřel bych rád.

ref.: - Já zpívám si hola hej - elito, já zpívám si holali hej, já zpívám si hola hej - elito, je před námi Botany bei.

ref.: - Já zpívám si hola hej - elito, já zpívám si holali hej, já zpívám si hola hej - elito, je před námi Botany bei.

Pět mil po Ridy River je malá zátoka, ta zrcadlí běh nebe, běh z roka do roka. A ukryjí se hvězdy i slunce s ohněm svým v tý pláni s mělkou vodou a se dnem - zlatavým. Zpod balvanitý žuly, kam pohled sotva vnik, zpod kapradin a mechů se dere Rocky Creek. Háj bělokorejch dubů ho stíní hluboce a chladí modrou vodou, než skončí - v zátoce.

Pět mil po Ridy River jsem jednou v neděli jel s Mary Cambelovou k tý vodě zklidněný. A koně se tam pásli, až noční dravec křik. My smluvili se spolu, kde zurčel - Rocky Creek. Pět mil po Ridy River malý domek vznik, byl přímo nad zálivem a stranou Rocky Creek. Pak vyčistil jsem půdu a zoral první sáh a nový zrno zlátlo, když Mary přešla práh.

Pět mil po Ridy River jsou duby na stráži a v širý vodní pláni se nebe odráží. I písek na dně svítí svou barvou zlatavou a v nekonečný pouti jsou hvězdy - nad hlavou. Kde malej domek stával, už nezbyl ani práh a brázdy mýho pluhu déšť beze stopy splách. Čas neúprosně míjí, kde zůstal jas těch dob. Jen mimózy tu kryjí mý Mary tichej hrob.

zpět na seznam alb

Víš, přes potok pak pojedeš, přes rozvalenej most a podle něj ne více než dva hřbety hor a dost. A vzhůru po těch hřebenech se dej pak cestou vést. Dvě ovčí stezky stranou nech, ty mohly by tě splést.

Jen potoka se vpravo drž, pak rovně snaž se brát, až uvidíš, tam co je strž, pár tyček na nich drát. Tam leží mrcha kobyly, co prask jí   v pádu hřbet, no, uvidíš jí za chvíli, tou cestou musíš jet.

Dál pod žulovým útesem, kde leží z káry vrak, dva ostrý hochy pod lesem, tam trefit musíš pak. To musíš střílet nakonec, či dát se zabít sám. Tak snaž se vyjet na kopec a braň se radši tam.

V půl cestě je vůl Hoganů, jak pad a začal hnít. Pak napravo! Sic v tu ránu bys koně nezachyt. Pak nalevo se otočíš, půl dne tak jedeš dál a k svačině pak jistě již bys před branou mu stál.

Že hned se vidět nedává, to moc tě nesmí zmást, on prvně vždycky vyčkává, zda všechno nejni past. Já radil bych ti, kdybys moh mít koně zblízka vrat, tam v okolí je drsnej hoch, tak musíš pozor dát.

Sem chlapi táhnou ze všech stran mok jeho vychutnat. Když stoupnou k pípě, stojí tam,   no dokud můžou stát. A v neděli to vrcholí,   jak mouchy lížou čep a samý živý mrtvoly pak zaplňujou sklep.

A když dá někdy náhoda, že přijde cizinec, tak tančí celá hospoda, jó nejni přes tanec! Je řečnění, boj se zpěvem, co víc bych ti jen řek, když dlouhán začne s projevem, no to je požitek.

Tu od mostu muž otočil svý koně čelem zpět   a nohou nikdy nevkročil, kde strměl horskej hřbet. On prostě zjistil v tu chvilku, že necítí se fit. Měl Hoganovi obsílku a výměr doručit.

Zbled představou, jak sjíždí sráz a viděl u těch skal, tu kůži svou u volský hnít, jak značku, kde má odbočit, ten kdo tu jednou půjde zas kol mrchy a pak dál.

Je Bob mý jméno říkám vám, jak před váma tu jsem, já zažil jsem už všelicos, když křižoval jsem zem, já kdysy byl i bohatej, teď trop jsem pánbůh ví. Živí mě teď moje obec v chajdě kůrový.

Jen jeden škopek dostal jsem, prej nemůže víc bejt, ten slouží na čaj, na maso. či když chci nohy mejt. Dál kotlík mám a žejdlík se šálkem, všechno fórový, každej ale cení kuchyň v chajdě kůrový.

A z nábytku v ní nejni nic než bedna od ginu, tu používám k sezení a jako spižírnu. A kdo by její víko zved, má kouzlo hotový, mouchy budou ho hnát kolem chajdy kůrový.

Jak něžnej vítr provívá tu každou skulinou, když prohání se kolem chajdy letní krajinou.   A dveře mají pokroucený trámy futrový - zadušením neumřu tu v chajdě kůrový.

To v zimě je zas jiná rozkoš v mojí chajdě žít, když přijde slota, vítr hučí, nebo začne lít.        I saze vyrvou z komína ty deště surový - černej pepř na maso dají v chajdě kůrový.

Je macatejma blechama ta chajda prolezlá, když po ní plácneš, prskne na tě, jako kočka zlá. A včera hrály karty o to, blechy čertový, která po mně drápkem sekne v chajdě kůrový

zpět na seznam alb

Mě poslali jsem za moře pro pět set librovek, prej sedm let mám na galejích zajištěnej flek. Já, Voomsley, Vébr, Andevood, my měli odvahu a uprchli jsme ke komandu Jacka Donahoe.

Po dlouhý době náhodou, když chytli Jacka přec, měl viset pěkně vysoko, jak těžkej zločinec. On dokázal, že vězení je pro něj        z tvarohu a při sčítání neozval se náš Jack Donahoe.

ref.: - Jak Donahoe jim takhle zmizel, do buše se skryl, kdo z místních musel cestovat, ten celej bledej byl. A každej tejden noviny vždy měli přílohu, kde psalo se co zas napadlo Jacka Donahoe.

Když Donahoe jel jednou v létě za svým cílem dál, že smrt je blízko, toho on se vůbec nenadál. Vtom ze zálohy zahřmělo a seržant slovo měl: Jseš v pasti, vzdej se Donahoe, anebo - taky střel.

Já vám se vzdát, vy hnusný psi, to nemám odvahu, co síly mám se budu rvát, tak vykřik Donahoe. Spíš v horách zhebnu svobodnej, než kouli na nohu, než hodinu dřít katanům, tak řval Jack Donahoe.

ref.: - Zněl půl hodina rachot pušek, osud hledal cíl,než přišlo kule smrtelná a Jack se nahrbil. Šest na jednoho museli mít jízdní převahu, než udolali statečnýho Jacka Donahoe.

Stín bladwoodu pad na ten tichej hrob, odkud vidět je Eagle Hoack. My dali tam kříž, aby spát mohl Bob a nás nestrašil jeho krok. I jméno a dne někdo do kůry vryl, že tu konec vzal cesty svý, jen vynechal fakt, vrahem rum že tu byl, zato vyškrábal: Tiše spi.

Vždyť Boba snad znal celej Ouwerland, prostě starej on tulák byl, duch venkovskejch cest, prachu konzument, měl chlebník jen, žádnej cíl. Když vítr sem fouk vůni borovic a s ním zahučel vodní proud. Bob na lůžku byl, trochu pobledl víc, jak by přes něj se chystal plout.

Hlas cizí tak měl, když k nám hovořil: Už jde pro mě můj doprovod, já kdysi už dávno i vojákem byl, teď jsem vopilej vrak a šrot. kde bladwood má stín, právě tam chci spát a když smůla vám vezme dech, tak zkuste můj hrob znova překopat, pak snad pomine ten váš pech.

Já slyšel, že Bob ještě promluvil trochu vzduchu chtěl nalapat, chtěl dál něco říct, ale neměl už sil a v tu chvíli zpět mrtvej pad. Tak skončil dnes Bob žití toulavý došel tam, kam my všichni jdem. Jen zmařil svůj čas, všechny síly svý a pak tiše ho skryla zem.

Čas přišel pak zlej, všude suchopár, vyschla do kapky voda z jam. Skot žízní jen řval a trápil ho žár, že snad změknul by ďábel sám. Co Bob tehdy řek, teď nám v uších zní, dřív než našel svůj věčnej klid. Jdem překopat hrob! Pak se objasní, jakej smysl moh náznak mít.

My ryli jsme tam, kde kříž byl a kmen, hrob jsme hloubili beze slov. V tom křemen se blejsk, jak s hlínou šel ven    a v něm zasvítil žlutej kov! Pruh k horám se táh, měly zlatej bok a tak do dneška od těch dob, ten největší důl co má Eagle Hoack, znají pod jménem "Bobův Hrob".

zpět na seznam alb

Táhnu zrovna kolem světa, jsem O´Ráily z Dublinu, teď jsem připlul k Austrálii a chci projít pevninu.

ref.: - Dám si přes rameno pingl, do svý ruky vemu hůl. Jako pravej Irčan přejdu bušem Austrálie půl. - Dám si přes rameno pingl, do svý ruky vemu hůl. Jako pravej Irčan přejdu bušem Austrálie půl.

Když jsem přišel do Melbournu, byl tam z toho velkej hluk. Jak si vykládaly holky: Přijel pro mě irskej kluk!

ref.: - Dám si přes rameno pingl, do svý ruky vemu hůl. Jako pravej Irčan přejdu bušem Austrálie půl. - Dám si přes rameno pingl, do svý ruky vemu hůl. Jako pravej Irčan přejdu bušem Austrálie půl.

Ach, mý dítě milovaný, co se chystáš udělat. Chceš dát lásku Irčanovi, vždyť ho sotva můžeš znát.

ref.: - Dám si přes rameno pingl, do svý ruky vemu hůl. Jako pravej Irčan přejdu bušem Austrálie půl. - Dám si přes rameno pingl, do svý ruky vemu hůl. Jako pravej Irčan přejdu bušem Austrálie půl.

Ach, má máti, drahá máti, dobře vím co dělat mám. Já jsem jako ten kůl v plotě. Irčan, ten    je taky sám!

ref.: - Dám si přes rameno pingl, do svý ruky vemu hůl. Spolu s drahým Irským klukem přejdem Austrálie půl. - Dám si přes rameno pingl, do svý ruky vemu hůl. Spolu  s drahým Irským klukem přejdem Austrálie půl.

Že neznáš tu historku slávy? to teda je vina všech vin! Vždyť ten, kdo tak strhoval davy, byl pardon ten Milosti syn. Ať venkov, či terén, či město, tam všude on běhal a jak! Ač bejvali rychlí, on přesto je zdolal a letěl jak pták.

ref.: - Byl z Varty - má královský žezlo, to venkovský místo kde rost a matčin chov Memluk měl heslo: Jen vítězit dobrý je dost. Měl srdce svý statečný po ní a tělo jak pero    a klín, jak oheň a nejtvrdší z koní byl Pradon, ten Milosti syn.

Tak v Turonu, v půldruhé míli už Yatendon pár délek ved a všichni ho viděli v cíli, náš spolek jen tuhnul a bled. Leč staroušek v robustních kostích měl sílu a mužně se rval. On vyrazil, záhy ho dostih a v cíli ho dýlku vzal!

ref.: - A k Menindy vedla pak jízda, kde běžel se President´s Cup, tam do toho vosího hnízda, kdo není rváč, není tam chlap. Teď zbejvá jen necelá míle, ten závod měl pekelnej spád a přichází zase ta chvíle, kdy Pradon jde podíl svůj brát.

On brát jde svůj královskej podíl, co odraz, to výbuch je spíš, tak jakoby zrovna se zrodil, krok dlouží se, trup klesá níž! A z cedrů vír strhává listí, když řítí se houf kolem nich. Náš Pardon je král v poli jistý a marně zní bičíků švih.

ref.: - Skrz peloton Pardon jen plachtil, prod radosti zaplavil nás. Don s Valčíkem marně se pachtil a Yatendon docela zhas. Jen dívat se mohli už na to, jak kolem nich hučel jak mlýn. Jó, byl to náš Mistr a zlato, král Pardon, ten Milosti syn.

Už sešel a vpadly mu zraky, já stárnul s ním zbělel mi vlas. Kam koně jdou, tam chci jít taky, až umře a přijde můj čas. To nebe kde harfa zní tklivá, tam nechci to není můj styl. Jen kopyt zvuk, ten pro mě zpívá, jen s tím bych rád na věky žil.

ref.: - Já věřím, že závodní koně, zas vstanou a daleko kdes, už závody chystají pro něj, tam tiše jak myška bych vlez. Pak započne závod všech koní a všichni jsou vedle Něj stín, když v cíli se pro vavřín skloní náš Pardon, ten Milosti syn.

zpět na seznam alb

Jó, byl to Vostrej Australák Jack Doolean pokřťenej, syn chudejch řádnejch rodičů co žili v Castlemay. Že bude loupit nevěděl z nich žádnej nikterak. A v lásce otci, matky svý žil Vostrej Australák.

Byl starej sotva šestnáct let, když zdrhnul z domova. A toulal se a přestal mít ňák respekt  z olova. Krad dobytek a k bohatejm byl zrovna jako drak, byl brzo postrach země svý ten Vostrej Australák.

Měl na zbabělce spadeno a neuměl se bát. Svou cestu začal, když se psal rok jednašedesát, von přepad poštu do Bitschwort, jo byl to kabrňák, i soudce vobral  o zlato ten Vostrej Australák.

Von pozdravil a soudci řek, že před ním stojí chlap, co četníkovi na nohu by sotva někdy šláp a matkám syny nekrade, jen soudci kradou tak, svý zákony ctí ani ne, jak Vostrej Australák.

Von jednou vjel do kopců a neměl ručnici - jen poslouchal tam ptáčata, když jeli četníci. Fitz Roy a Kelly s Dawisonem hned zbystřili svůj zrak a viděli, že neujde jim Vostrej Australák.

Hej, vzedj se Jacku Dooleane, ty drzej bandito, hej, vzdej se jménem královny, vždyť na risk nejni to! Jack z pistole hned vystřeli, jen rukou po ní mák. Já chci se prát a ne se vzdát! křik Vostrej Australák.

Tou kulí trefil Kellyho, ten už si necvak dál      a na voplátku Dawison mu kus hlavy provrtal. Ač bez brady, von ještě prásk a spadnul s koně pak - a takhle cestu dokončil  ten Vostrej Australák.

Byl farmář, co k životu všechno, vždy měl.     Je nebožtík - nachlad, když v lijáku jel. Když umíral: Pojďte sem! svejm dětem řek, chci rozdělit vše co mám za lidskej věk.

Mý děti, já pracoval za rokem rok, a bojoval s přírodou, ta byla sok. Tak chraňte mý dědictví, který vám dám. Pojď Johne, vem koalu, co rád ho mám.

Tvůj Mary, je klokánek, co tady spí, ať přinese pohodu do duše tvý. Chraň Michale, papouška do konce dnů, vem Brigito, prasátko neposedu.

Všem ostatním patří ten největší díl, ať nepřou se, můj duch by ztrápenej byl. Jsou v potoce ryby a v povětří pták, ať chytnou si, co chtějí, či nechaj tak.

Tím všechno jsem rozdělil, s každým jsem fér, teď můžu už nabrat jen nebeskej směr. Pak potichu zašeptal, dokud byl živ: Je jasný, že dopil jsem počet svejch piv.

zpět na seznam alb

Jsem zvyklej mlátit do volů, jsem kočí od těch kár. Já jezdím s nima třicet let skrz deště, bouřky, žár. Já měl jsem spousty malérů, snad co se prožít daj. Ale co mě lidi trefilo pět mil od Gundagai.

Tma na krku a kolo pryč, vůz uváz na blátě,    já ztratil sirky jediný i fajfku proklatě a od zimy  i od hladu, mi zuby drkotaj - v tom pes jak tele přiběhnul, pět mil od Gundagai.

Já chlapy s klikou ve všem znám když průšvih stane se, Mě štěstí, ale u sebe ňák asi nesnese. Jak usuším si kalhoty a uvařím si čaj? A ten pes šel rovnou po jídle, pět mil od Gundagai.

Já můžu kašlat na kde co i na bláto a chlad.   A nemusím svý spřežení a smůlu proklínat.      I fajfku můžu oželet, leč to mi není fraj, že ten pes mi pochcal svačinu, pět mil od Gundagai.

Krev barvila pod hochem trávu a kamarád k němu si klek. Když sedlem mu podložil hlavu, on trochu se nadzved a řek:

Dej bič ke mně, přese mě deku a odkopej hlíny pět stop. Kam nemůže sup ani dingo -    a stín ať mám, kde bude hrob.

Pak osekej pěkný dva kůly, ty chtěl bych mít    u hlavy svý a kříž na nich vyřež a sedlo, ať vidí se, kdo tady spí.

Tam v kotlíku mám trochu čaje, tak číš nalej, moji i svou a ťuknem, ať příště se sejdem, kam pastevci po smrti jdou.

Slyš, zakňučel podivně dingo a volá mě, přišel už čas. Tu nezvoní pastevcům hrana, tu jinej se ozývá hlas.

Až padne sem večerní soumrak a slunce až přestane hřát, až na všechno ulehnou stíny, tak vzpomeňte, kdo sem šel spát.

zpět na seznam alb

Jsou u dveří hospody "Ztracenej flek" Mai Karny a milenec, bandita Jack. Ach, neblázni Jacku, ach pro lásku mou proč jezdíš, vždyť četníci po tobě jdou! //:Jen usmál se paličák, ruku ji stisk: Já tančit chci, tak jsem to pro dnešek risk://

A po celej večer Jack lásce se vzdal s Mai Karny jen tančil a riziko bral. Je půlnoc, když náhle sál podivně ztich, slyš kopyta znějí po úbočích! //: Ben Dagen se přiřítil, naběhnul všem, jak s koně jen seskočil, hned vpadnul sem ://

Jsou v dolině četníci, Ben stručně řek a blíží se k hospodě "Ztracenej flek"! Jeď rychle pryč Jacku můj, pobízí Mai, my nějak je zdržíme, o náskok dbej! //: On vteřinu prodlel a polibek dal, pak ke stromu pádil, kde kůň jeho stál ://

A četník, co prokouknul trik Karny Mai, křik:  Ve jménu královny, Jacku se vzdej! Pak závěry zacvakal četnickej sbor, prásk výstřel  a vrátil se ozvěnou z hor. //: Jen výkřik a jásot  a bodák se blýsk a na drn pad bandita, kterej to risk ://

Teď seržant mu u hlavy podržel kříž. Máš Jacku už po všem a s Bohem se smiř! Jack usmál se, neřekl směrem tím nic, pak na dívku klečící stočil svou líc: //: Tak polib mě, má milá, zuby jen stisk. Když hlavu mu zvedla, řek: Jdu na ten risk: //