zpět na seznam alb

PÍSNĚ STARÝCH KOVBOJŮ 1990

seznam textů na stránce

Ze skal, lesů luk a hor slýchám s větrem tichý chór nápěv písní, který táta můj už hrál. Každá jinou strunou zní někdy pláč i smích je v ní kdoví, kdo jim tenkrát u kolíbky stál.

Starý písně koňských stád slyším v houslích, banju hrát píská je i stará "Ču-ču" na trati náklaďák i Cannonball slyším je i v rytmu kol i v šelestu kůže, když trhám opratí.

Když se koně chystaj spát ze seníku slyším hrát starou kytaru a zpívat tichej sbor. A když ztichne i ten song nezůstávám nikdy plonk nocí slýchávám starý písně z větru hor.

Pryč jsou časy soubojů, ale písně starých kovbojů o horkých pistolích a lasu žijou dál. Každá jinou strunou zní někdy pláč i smích je v ní kdoví, kdo jim u kolíbky stál.

2 - Mám kovboje cejch

3 - Kovbojův stesk

4 - Poslední přání

5 - Stýblo slámy

6 - Balada o Boot Hill

7 - Irčan Rusty a Sandy Sam

8 - Světice ze Spoker Hill

9 - Billy Kid a dlouhán Jack

10 - Splacenej dluh

11 - Poslední štvanice

12 - Pláně s trávou zelenou

13 - Všude se má chudák  kovboj stejně

14 - Pár cigaret a whisky

zpět na seznam alb

Mám kovboje cejch i teď za časů zlejch kdy stáda už nesháním na Velkou tůň. Já míval jsem rád to vlnění stád, teď od ranče k ranči mě vleče můj kůň.

Prej nebylo fér, že tenkrát můj kvér si ve městě kapánek zašpásoval. I předák měl zlost, když tenkrát řek´: dost!   a poslední vejplatu vysázet dal.

ref:   Mám kovboje cech, mou židlí je sedlo a postelí vyhřátá stáj. Mám kovboje cejch, mám po boku laso a před sebou neznámej kraj.

Já projezdil kraj, kde ztěží mě znaj, ale honáků všude maj tak akorát. Kůň únavou pad i mě moří hlad, já v zoufalství začal i karty pak hrát.

A prohrál jsem tak svý sedlo i vak, jen mý starý laso je všechno co mám. A ten konopnej krám mně vnuknul teď plán, když našel jsem nad hlavou příhodnej trám.

ref:   Mám kovboje cech i když jsem utrpěl zas další citelnej šrám. Mám kovboje cejch a na hlavě bouli a u nohou prohnilej trám.

Mám kovboje cech, mám kovboje cejch....

zpět na seznam alb

Přemejšlel jsi Georgi - ať víc a nebo míň, že náš život bídnej je jak výkladní skříň. Že kovboj je jen zboží, co taje jako sníh a všemu světu leží jen v krámě na očích.

Že za výlohou ležíš i s lístkem cenovým a tak časem dumáš nad zlým osudem svým: Jak spousta zákazníků už prošla tenhle krám, ale prostej kovboj, že zůstane vždy sám.

Jak nejdřív přišlo Štěstí, ten zatoulanej pes a když tě chtělo koupit, tak bylo bez peněz. A pak přišlo Dobro, ten chudej zákazník a ukázalo záda, když mrklo na ceník.

Jak před výkladem Sláva ti řekla: tu tě mám! Ten den byl ale svátek, tak zavřenej byl krám. Pak párkrát přišla Láska, ta studna šálení a vzala horší zboží, ale v lepším balení.

a jak léta běžej, ty stojíš čím dál míň, už patří ti jen regál a ne výkladní skříň a v tom temným koutě, kde máš teď pronájem vládne chlad a špína a krutej nezájem.

Zažloutlej pak léty jen čekáš na ten den, kdy tě jako smetí vyhoděj z krámu ven a pak přijede černej vůz a před ním koní pár, co v bedně odvezou tě za město bez fanfár.

Přemejšlel jsi Georgi - ať víc a nebo míň, že náš život bídnej je jak výkladní skříň. A že tě nikdo nechtěl, ten nevděk musíš snýst, vždyť na jméno kovboj máš psanej rodnej list.

zpět na seznam alb

Když v Austinu - městě si stáli dva v cestě, tak vyhrával ten, kdo dřív do pouzdra sáh. Tam kdo špatně mířil ten za chvíli zvířil svým tělem v ulici usedlej prach. V tom špinavým městě při západní cestě žili dva bráchové Johnny a Steev. Měli tu smůlu, že byla tu Lulu a každej   z nich tvrdil, že viděl ji dřív.

ref: - Tak Johnny se Steevem si nad teplým pivem řekli, že do smrti nechtěj se znát a každej svý štěstí vzal do vlastních pěstí a začli pak o Lulu velkou hru hrát.

Když už se zdálo, že schází jen málo aby byl John první, kdo s ní šel spát. Tak jak už to bývá John přistihl Steeva jak sedí opřenej u jejích vrat. Steev se hned zvednul jan malinko zblednul a pak náhle rukou za košili sáh. Tak John tasil rázem a střílel jak blázen až Steevův obličej zaryl se v prach.

ref: - John obrátil brášku, ten v ruce měl flašku a ne žádnou bouchačku zakouřenou. A než nastal konec řek´Steev: "já ji dones, abys ji vypil na usmířenou"

John stojí v šoku nad tou flaškou moku nakonec vzal ji a odzátkoval. A pil bez přestání dokud poslední přání nesplnil Steevovi, jak o to stál. Pak Johnnyho našli když hodil si mašli druhej den na sosně u Černejch skal. Teď Johna a Steeva pod tou sosnou skrývá jen stopa hlíny    a kamennej val.

ref: - A v Austinu - městě, když dva jsou si v cestě, tak vzpomenou jak skončil Johnny a Steev a o svoje štěstí se bijou jen pěstí a kolty už neštěkaj, tak jako dřív.

Krásná jako růže planá plná rosy vždycky připadá mi, když ji vidím časně zrána srkat vodu žlutým stýblem slámy. Zatahám ji za copánky, když jsme jednou ráno spolu sami. "Nauč ta mě ze studánky srkat vodu žlutým stýblem slámy."

Oči má jak modrý nebe, když svou hlavu na rameno dá mi, srkáme pak blízko sebe ze studánky jedním stýblem slámy. Najednou je stýblo v letu měkce padá do tý mělký jámy a my máme ret na retu i bez toho stýbla žlutý slámy.

Že nezůstalo u srkání mám teď doma tchýni z její mámy, přijela k nám bez pozvání prvním vlakem rovnou z Alabamy. Nesnáším teď stýblo s dírkou a tak radost občas udělá mi, když si můžu škrtnout sirkou u každýho stohu žlutý slámy.

zpět na seznam alb

rec.: - Bylo to roku 1881, kdy ve středisku těžby stříbra uprostřed městečka Tombstone došlo k památné pistolnické bitvě. Když vítr rozehnal pach střelného prachu, leželo před barem O.K. Coral mnoho mrtvých těl, mezi nimi i osmnáctiletý Billy Clanton. Očitý svědek později prohlásil, že slyšel Billyho uprostřed vřavy křičet: "Nestřílejte na mne, nechci se bít!" - Dodnes už se v Tombstone pro stříbro lidi nestřílejí, ale tam dole, pod horou Boot Hill, je dodnes řada hrobů, jako jediná památka na muže, co položili životy za vidinu bohatství.

vocal: - Nic víc, nic míň jen z trochy olova, tak vznikl Boot Hill.

Náhrobní kámen vedle něj kříž, na kříži Amen a o kousek níž na šířku ramen je pod zemí skrýš, cestu tam zná jen hřbitovní myš.

Ve věžích stromů už ztich nářek hran a namísto zvonů, teď houpá se tam pár netopýrů, pár černejch vran klove tam díru do nebeskejch bran.

Poslední Amen už dávno smyl čas, náhrobní kámen je chladnej jak ďas připomíná den, kdy ztich mladý hlas, stručně hlásá jen, že "nezmáčknul včas".

Je tu i psáno: "Životy chraň!" Proč tedy ráno zvedal svou zbraň, už má dohráno zaplatil daň, teď má ustláno, kryje ho stráň.

Za pažbu zatáh mladý Clanton Bill, jen ruku natáh však nevystřelil, usnul tu v botách za koncem svých sil, až sem to jen dotáh, až sem na Boot Hill. Až sem to dotáh, až sem na Boot Hill.

Každý jaro v Big Townu jak slunce začlo hřát bylo slyšet od krchova známou píseň hrát. Tam blízko vrátek zpuchřelejch, tam před omšelou zdí, hrál Sandy housle pod bradou už po několik dní.

Každý jaro sešel z kopců tulák Sandy Sam a hrál jako ďábel na ten oprejskanej krám. Dlouhej kabát, mastnej klobouk, smyčec samej suk, že na houslích měl jen dvě struny to mu bylo fuk.

Jak to zaslech Irčan Rusty, nemoh v noci spát, chodil denně ke krchovu sedal blízko vrat a Sandy hrál, cár dlouhejch šosů za zády mu vlál nemluvil, jen stál tam hrdě jak tuláků král.

Až koncem léta starej Sandy mastnej klobouk smek, ztlumil housle, vypliv tabák a Rustymu řek: "Na podzim   až spadne z kopců do údolí chlad, můžeš za mě u těch vrátek na mý housle hrát".

Letní vítr od kopců, už ztrácí horkej dech, žloutnou trávy v prérii i pod sosnama mech, ptáci už se houfujou a slunce klesá níž a tady mezi pomníky zas přibyl jeden kříž.

Tam blízko vrátek zpuchřelých, tam za omšelou zdí Sandy leží pod zemí už hezkou řádku dní a dodnes prej tam Big Townu je slyšet od těch vrat, jak Rusty chodí Samovi na jeho housle hrát.

zpět na seznam alb

Měla tvář světice když přišla do Spoker Hill. Mužů snad tisíce mělo jen jedinej cíl. Protože mnohej byl hezkej a bohatej typ, nikdo ze Spoker Hill nedostal manželskej slib.

Až přivez dostavník dva chlapy do Spoker Hill, jeden byl obchodník ten druhý muž - Honák Bill. Tak zašli k ní do dveří když chytli v Saloonu typ a že byli frajeři trefil ji Amorův šíp.

Vzala je k ohradě z širokých tesaných klád, kde v celý parádě sto býků začlo se prát. Bičíkem zakrouží vhodí ho doprostřed těl "Jen ten si mě zaslouží, kdo by ho přinést mi chtěl".

Ten obchodník bledej byl, jak by ho škorpión štíp "Já nejel do Spoker Hill abych tu pro ženskou chcíp!" Zato Honák Bill s kuráží, přeskočil ohrady kříž, zvířata rozráží, aby byl bičíku blíž.

Burácej kopyta, jak salvy z tisíců děl, postava rozbitá zmítá se uprostřed těl. pak stádo se otvírá, jak by měl k němu Bill klíč, zpátky se prodírá v pravici svírá ten bič.

Upliv si a pak řek: "S peklem už nechci si hrát, ženský a dobytek do smrti nechci už znát." A když vítr ulicí roznes, jak dopadl Bill, nechce tu světici žádnej chlap ze Spoker Hill.

Ten stoletej příběh ty nebudeš znát to psal se rok šestaosmdesát, bylo to na jaře, všude kvet mák do Douglasu vjel tenkrát poprvé vlak.

V Douglasu ráno když sváteční zvon rozvířil v ulicích nedělní shon, Billy Kid stádo svý ke trati hnal jen dlouhán Jack jeho tajemství znal.

Věděl, že Billy vždy rudý jak rak čeká až v zatáčce zpomalí vlak. Vlak kterým vždycky ve sváteční den jezdívá blondýna nejhezčí z žen.

Bill každou neděli u trati stál nesměle zamával, čekal co dál. Ona se usmála, ale dál nic, Billy však od ní chce daleko víc.

V trávě když povadnul makovej květ, Billy by rád jí řek pár milých vět. Marně však přemejšlí jak to spraví, vlak totiž nikdy tu nezastaví.

Den před tou nedělí přešel ho stesk, Bill dostal vnuknutí náhlý jak blesk. Jackovi pověděl, dřív než šel spát: "Zítra s ní promluvím na každej pád!"

Ráno si Billy Kid nevšímal stád, nosil jen ke trati desítky klád a v místech, kde začíná hlubokej sráz, postavil v kolejích vysokou hráz.

Když se pak přehoupl vlak přes vrchol, ozve se děsivý skřípění kol. Mašina řítí se k hromadě klád u překážky těsně však zůstane stát.

Hned jak vlak zastaví nad kaňonem, prohlíží Bill vagón za vagónem, ten den však ve vlaku dívka není, Billyho vedou teď do vězení.

Bill slyší do cely svatební zvon, vyhlídne mříží proč venku je shon, vidí svou blondýnu před farou stát, jak si teď Jacka jde za muže brát.

zpět na seznam alb

rec.: - Já potkával ji už sedmý den, když jsem si vyjel v sedle ven, tak stála vždycky někde opodál. Ale pokaždý když jsem ztrácel klid a chtěl jsem tuženu oslovit, tak strhla koně do soutěsky skal.

Teprve sedmej den v neděli, když už jsem ztrácel naději vyjela mi sama vstříc. A jestli bych s ní nemoh jet k jejímu srubu - jsme tam hned a ani cestou neřekla mi víc.

ref. vocal: - Ta ženská měla všecko, byla štíhlá jako snop a obličej jak děcko a dlouhej černej cop. Na levý tváři pihu a v pase z kůže pruh a v blůze ostrou rýhu a kolem rudej kruh.

rec.: - Vevnitř byl chlap - snad její muž, jak jsme tam vešel, vytáh nůž a jen náhodou jsem změnil jeho směr. A tam kde měl ten rváč košili, dopadla čepel ve chvíli. Byl tuhej, než jsem stačil vyndat kvér.

Čekal jsem ženskej pláč a křik, ona však jenom špitla: "Dík!" a že prej ji mám odpustit ten šprým. A potom svým očím nevěřím, než došla ta ženská ke dveřím, tak se rozplynula ve vzduchu jak dým.

ref. vocal: - Ta ženská měla všecko....

rec.: - Když přivez pak šerif patrolu já chtěl zdvihnout ruce nahoru řek, že s tím chlapem to byl príma tah. Že  už ho hledaj sedmej den od Texasu po Michigan, že propích vlastní ženu. Byl to vrah.

A pak mi vyprávěl v pohnutí, že když našli ji těsně před smrtí, tak řekla jednu větu - spíše vzdech: "Že do týdne vrah splatí daň tím, že ho skosí vlastní zbraň". A pak tu ženu popsal. A vyrazil mi dech.

ref. vocal: - Že prej měla všecko, byla štíhlá jako snop a obličej jak děcko a dlouhej černej cop. Na levý tváři pihu a v pase z kůže pruh a v očích plamen slibu, že splatí každej dluh.

Už od rána mě honí pět nadupanejch koní co stejnej počet jezdců v sedle maj. Ti chalpi už se blíží a dva mi cestu zkříží, pár výstřelu pak vzbudí celej kraj.

ref.: - Než ztichly rány ve skalách co ozvěnou se vracej, já byl tím, co pod fousy se smál. Dva koně po pár vteřinách ze sedla jezdce ztrácej a já se řítím se svou klisnou dál.

Tak dál mě štve a honí tři zbylí z pěti koní co stejnej počet jezdců v sedle maj. Muž vpravo na mě míří, já cejtím mušku v kříži, vtom štěkne rána na divokej kraj.

ref.: - Než dozněl výstřel ve skalách co ozvěnou se vrací, já byl tím, co pod fousy se smál. Ten kůň, co za mnou dejchal prach ze sedla jezdce ztrácí a já se řítím se svou klisnou dál.

Dál už mě jenom honí pár unavenejch koní, co stejnej počet jezdců v sedle maj. Já uhnu trochu stranou a jsem si jist svou ranou, pak štěkne rána na nevlídnej kraj.

ref.: - Než dozněl výstřel ve skalách co ozvěnou se vrací, já byl tím, co pod fousy se smál. Ten kůň, co za mnou dejchal prach ze sedla jezdce ztrácí a já se řítím se svou klisnou dál.

Teď už mě jen honí ten poslední z těch koní a s jezdcem ke mně jen pár metrů maj. Já kolmou skalní stěnou mám cestu uzavřenou, když štěkne rána na hornatej kraj.

ref.: - Než dozněl výstřel ve skalách, zhasnul den a mně jen hlavou víří, že nejsem tím, kdo naposled se smál. A ozvěnu snad slyší ten co na mě znovu míří....(výstřel)

zpět na seznam alb

Jen my dva, nikdo víc, jako rub jen, nebo líc, jen jeden z nás má ruku krví zbrocenou. Jeden z nás a někdo třetí ztěží, dodnes vidím jí, jak leží skrytá tam jen trávou zelenou. Tobě jiný holky cesty zkříží, já však sním za pevnou mříží o širých pláních s trávou zelenou.

Jeden z nás a jeden nůž rozlil v prsou temnou růž, v těch prsou dívčích, krytých bílou halenou. Jeden z nás a dlouhá léta běží, dodnes vidím jí jak leží, skrytá tam jen trávou zelenou. I když dávno vím, kdo je tím vinný, hledím přes dvůr plný špíny domů k pláním s trávou zelenou.

recit.: - Když jsi tenkrát v soudní síni vstal a ukázal na mě prstem, všichni ti museli vidět na očích, že jsi to ty, kdo zabil, ale...

voc.: - ty jsi předák, já jen honák býků, tak řek soud, že já vzal dýku a skropil krví trávu zelenou. Proto sám teď ve svý cele malý tisknu mříž a hledím v dáli, domů k pláním  s trávou zelenou.

rec.: - Říkali mi všichni na poslední štaci, že jen blázen neví kdy jít o dům dál. Já, už ale deku balit nebudu. Já chodil o dům dál celej život.

Já táhnul den co den, s bučícím dobytkem, z Kansasu  do Texaskýho pekla. Tráva prachem pokrytá a jen vyschlá koryta, škleběj se tam co dřív voda tekla.

V kopcích Horní Dakoty, já málem přišel o boty, když rejžoval jsem v Hadí řece zlato: To s celou těžbou v paklíku, když vrátil jsem se od Creeku, já dostal jen pár lahví režný za to.

ref.: - Všude mají flašky s whiskou beze jména, všude mají písek jako žhavou pec. Všude za deště je bahna po kolena, všude mají holky ze mě jenom hec.

Všude maj lotry co do oprátky lezou, všude maj lotry co nikdy nechytěj. Všude mají kopec kam nás jednou svezou, kde je pro nás všechny místa habaděj.

Já hrál jsem poker v Deadwoodu a pak pro samou ostudu já s prázdnou kapsou v noci z města vypad. Já krotil koně, handloval pro Russela bejky značkoval a kulatý se pořád nechtěj sypat.

Já nesčítal ty stovky mil, když celej Západ projezdil jsem křížem krážem jako zrno v mlejně. Louisianou, Kansasem, Nevadou i Texasem a všude se má chudák kovboj stejně.

ref.: - Všude mají flašky s whiskou beze jména, všude mají písek jako žhavou pec. Všude za deště je bahna po kolena, všude mají holky ze mě jenom hec.

Všude maj lotry co do oprátky lezou, všude maj lotry co nikdy nechytěj. Všude mají kopec kam nás jednou svezou, kde je pro nás všechny místa habaděj.

zpět na seznam alb

Už dávno projíždím prérií sám, už dávno je pryč láska velká jak trám. Už dávno je tomu co řekla mi Joe, ty víš, že nemůžu nikdy být tvou.

ref.: - Pár cigaret a whisky z mý lásky jen zbyly, tyhle dvě věci vždy u sedla mám. Pár cigaret a whisky mi krátí chvíli, s nima si nestejskám i když jsem sám.

Už dávno mi řekla ať přestanu pít, takhle že dál už to nemůže jít a že jsem den ze dne stále bledší, pití a kouř, že prej mně nesvědčí.

ref.: - Pár cigaret a whisky z mý lásky jen zbyly, tyhle dvě věci vždy u sedla mám. Pár cigaret a whisky mi krátí chvíli, s nima si nestejskám i když jsem sám.

Už dávno jí tvrdím, že pořádnej muž, v patnácti kroutí si cigárko už. Už dávno tvrdím, že marnej vede boj, kdo whisky nepije, není kovboj.

ref.: - Pár cigaret a whisky z mý lásky jen zbyly, tyhle dvě věci vždy u sedla mám. Pár cigaret a whisky mi krátí chvíli, s nima si nestejskám i když jsem sám.