THE BEST OF - PŘÍBĚHY 1. 1995

seznam textů na stránce

Jódl-lydl-ly dou, jódl-lydl-ly dou.

Klíč, papíry a nářadí jsem vzal a řek, že nevadí mi, že ten auťák co mi dali je prej divnej povídali, patří vdovám. Než jsem s ním vyjel na silnici, tak mi chtěli všichni říci historii týhle káry - díky, já ji znám. Nejdřív s ní jezdil jeden blázen, pedál plnu vždycky na zem, když mu jí dali novou. A pak to s ní neubrzdil, má ten svůj křížek, tam kde udělal díru do zdi a svou Luisu první vdovou.

Jódl-lydl-ly dou, jódl-lydl-ly dou.

Mapu, sirky, cigarety, vedle fotku Margarety, dva kanystry bez, hlavu těžkou zlým vínu, vyjel další. Pro štěstí podkovu na klice, stovkou jezdil přes vesnice, zatáčky bral jenom smykem, prej to znal. Jednou tu svou věčnou kliku nechal někde na patníku i s tou její podkovou, přehlídnul tam dvě, tři značky, prostě vlítnul do zatáčky, byla prudší než se zdála, Margareta se tak stala po tý Luise, druhou vdovou.

Jódl-lydl-ly dou, jódl-lydl-ly dou.

Dvě stě koní pod kapotou, denně s novou anekdotou, měl metrák a mandolínu, doma krásnou Karolínu a nebyl hloupej. Nejezdil s ním jen se coural, bál se aby nenaboural, Karolína prej mu říká: Vrať se zdráv! Až mu řekli: Karolína ta teď hochu nevzpomíná, určitě je někdo s ní. A on vlítnul do tý kary a jel jako blázen starý, v dešti přidal více plynu a udělal Karolínu po tý Luise tenkrát v létě a tý druhý Margaretě, znenadání třetí vdovou.

Jódl-lydl-ly dou, jódl-lydl-ly dou.

Klíč, papíry a nářadí jsem vzal a řek, že nevadí mi, že ten auťák co mi dali je prej divnej povídali, patří vdovám. Než jsem s ním vyjel na silnici, tak mi chtěli všichni říci historii týhle káry - díky, já ji znám. Já nevěřím na žádnej malér, mám tam stovku a jsem frajer, dneska budu u svý.....

2 - Žlutá kytka

3 - Čekání na vlak

4 - A slunce pálí jen

5 - Odvolejte kněze z cesty

6 - Balada o Boot Hill

7 - Žádnej vlak

8 - Kovbojův stesk

9 - Jižní vítr

10 - Žloutnou už trávy

11 - Dám si přes rameno pingl

12 - Co se bude dít

13 - Vůz do Tennessee

14 - Tom Dooley

15 - Bílej sníh

16 - Zátoka

17 - Světice ze Spooker Hill

18 - Bída s nouzí

19 - Dívka s vlasem medovým

20 - Kam tě žene proud

21 - Pastor z Little Fort

22 - Bam-bam-bam

23 - Pláně s trávou zelenou

24 - Hej, Joe

zpět na seznam alb

Žlutá kytka usychá, váza na půl vylitá. V zemi škvíry, sluncem letním vyrytý. A pod křížem u plotu, trčí svíčka bez knotu. Tady leží Johny kulkou zabitý.

ref.: - Nad hrobem stojí dívka bílá, jak ta svíčka co už dávno nehoří. Kytku chvějící rukou svírá a pak jí tiše na hrob položí.

Žlutá kytka usychá, váza na půl vylitá. Johny smutný voči do tmy upírá. Hledí slepě nahoru až k bílýmu mramoru, kterej dveře k němu dolů zavírá.

rec.: - Nevidí, jak nad hrobem dívka bílá, motlitbou pláč svůj provází a k poslednímu sbohem síly sbírá a pak tiše, mezi hroby, suchou travou odchází.

Žlutá kytka usychá, váza na půl vylitá. Kroky mizí, vítr bílej přízrak svál. A pod křížem u plotu, leží svíčka bez knotu a i Johny, co tu dívku miloval.

Bejt parťák v kopcích na trati, dám vpředu červenou, ať touhle tratí nikdy víc už zpátky nejedou. Já neměl jsem jí slíbit, ten barák jako chrám, na místo zlata v rukou, díry od nábojů mám. Tak vrátit se k mý Michael, já každej večer chtěl, kterej anděl Pánbůh ví, nad tolik nocí bděl.

Jódl........

Ten courák ať se vlíkne, jak herka prastará. Nevím, kdo se ti Michael teď o chrám postará. Až kola za průsmykem se rychle roztočí a noční světla Friska mi padnou do očí. Jó pak vezmi kočár Michael a práskni do koní, ten vandrák co se navrací, tě ztěží dohoní.

Jódl....

zpět na seznam alb

rec.: - Už v noci jsem vyrazil, jen v blůze, kalhotách a s párem starejch bot. Tam za mnou zůstal Sant Quentin, kavalec a přestřihnutej plot. A slunce bodá do očí a jazyk bez vody už zdřevěněl a nohy bolí, jako bych nejmíň  tisíc mil už šel.

ref.: - A slunce pálí jen - a slunce pálí jen. A stínu šmouhu šedivou, já táhnu za sebou.

rec.: - Mně vždycky táta říkal, že jen jedno je nebe, jedno peklo a jeden svět. Vždyť ještě včera mě to v cele pastor z bible čet. Teď ze lži viním všechny: Bibli, pastora i tátu. Vždyť jedno peklo opouštím a druhý začíná tu!

ref.: - A slunce pálí jen - a slunce pálí jen. A stínu skvrnu šedivou, já šlapu pod sebou.

rec.: - Já dávno boty zahodil, když brzdily můj chvat a v břiše mám snad stočenej ten přestřihanej drát. Když náhle v rukou cítím suchej drn a písek, tak už vím proč i když slunce zapadá se zkracuje i můj stín.

ref.: - A slunce pálí jen - a slunce pálí jen. A stínu šmouhu šedivou, já tlačím před sebou.

ref.: - A slunce pálí jen - a slunce pálí jen. A stínu skvrnu šedivou, - já zaleh pod sebou.

Odvolejte kněze zpátky z cesty, aby se vrátil, že dneska už svatba není. Že je tu ženich a sám bez nevěsty a že už na tom ztěží někdo něco změní. Odvolejte taky jídlo, pití, ať ho sem nenosí, dneska už svatba není. Čeká mně zase osamělý žití, to bylo opravdu dneska zlý probuzení.

ref.: - Včera jsem se jenom smál, přátelům kteří mi říkali: Jó, to si dáš. To není dívka, kterou jsi znával, když si jí nevezmeš jenom dobře uděláš. Pak našel jsem na stole ráno od ní krátký psaní," Že si chce jinýho vzít".

Odvolejte zpátky květináře, že svatba není, tak ať už sem dnes nechodí. Viděl by tady jen ledový tváře a pak myslím, že se sem stejně kytky nehodí. Odvolejte tedy všechny hosty, že se mý plány jak mávnutím proutku mění a oznamuju jim s velkou lítostí, že se jim omlouvám, že dneska svatba není.

ref.: - Včera jsem se jenom smál, přátelům kteří mi říkali: Jó, to si dáš. To není dívka, kterou jsi znával, když si jí nevezmeš jenom dobře uděláš. Pak našel jsem na stole ráno od ní krátký psaní," Že si chce jinýho vzít".

Odvolejte tedy všechny hosty, že se mí plány jak mávnutím proutku mění a oznamuju jim s velkou lítostí, že se jim omlouvám, že dneska svatba není.

zpět na seznam alb

rec.: - Bylo to roku 1881, kdy ve středisku těžby stříbra uprostřed městečka Tombstone došlo k památné pistolnické bitvě. Když vítr rozehnal pach střelného prachu, leželo před barem O.K. Coral mnoho mrtvých těl, mezi nimi i osmnáctiletý Billy Clanton. Očitý svědek později prohlásil, že slyšel Billyho uprostřed vřavy křičet: "Nestřílejte na mne, nechci se bít!" - Dodnes už se v Tombstone pro stříbro lidi nestřílejí, ale tam dole, pod horou Boot Hill, je dodnes řada hrobů, jako jediná památka na muže, co položili životy za vidinu bohatství.

vocal: - Nic víc, nic míň jen z trochy olova, tak vznikl Boot Hill.

Náhrobní kámen vedle něj kříž, na kříži Amen a o kousek níž na šířku ramen je pod zemí skrýš, cestu tam zná jen hřbitovní myš.

Ve věžích stromů už ztich nářek hran a namísto zvonů, teď houpá se tam pár netopýrů, pár černejch vran klove tam díru do nebeskejch bran.

Poslední Amen už dávno smyl čas, náhrobní kámen je chladnej jak ďas připomíná den, kdy ztich mladý hlas, stručně hlásá jen, že "nezmáčknul včas".

Je tu i psáno: "Životy chraň!" Proč tedy ráno zvedal svou zbraň, už má dohráno zaplatil daň, teď má ustláno, kryje ho stráň.

Za pažbu zatáh mladý Clanton Bill, jen ruku natáh však nevystřelil, usnul tu v botách za koncem svých sil, až sem to jen dotáh, až sem na Boot Hill. Až sem to dotáh, až sem na Boot Hill.

Vzduch se vlní, kolej sálá a příjezd vlaku znovu se odkládá. Vzduch mě pálí žízní lekám, blouděj mí oči v okolí až temný oblak kouřový zbarví čistej vzduch v údolí a čekám.

Stín se dlouží, den se krátí. Já čekám, kdy vlak se s tebou vrátí. Touha sílí, naděj padá. Údolí halí temnej stín, z lásky je oblak rozvalin a kytka lesních jeřabin uvadá.

Recitativ: - Už kolik dní tu čekám na život, kterej mě tu zapomněl, u těchhle mrtvejch kolejí, který jsou prázdný jako já.

Touha sílí, naděj padá. Údolí halí temnej stín, z lásky je oblak rozvalin a kytka lesních jeřabin uvadá.

Já čekám, já čekám.

zpět na seznam alb

Přemejšlel jsi Georgi - ať víc a nebo míň, že náš život bídnej je jak výkladní skříň. Že kovboj je jen zboží, co taje jako sníh a všemu světu leží jen v krámě na očích.

Že za výlohou ležíš i s lístkem cenovým a tak časem dumáš nad zlým osudem svým: Jak spousta zákazníků už prošla tenhle krám, ale prostej kovboj, že zůstane vždy sám.

Jak nejdřív přišlo Štěstí, ten zatoulanej pes a když tě chtělo koupit, tak bylo bez peněz. A pak přišlo Dobro,  ten chudej zákazník a ukázalo záda, když mrklo na ceník.

Jak před výkladem Sláva ti řekla: tu tě mám! Ten den  byl ale svátek, tak zavřenej byl krám. Pak párkrát přišla Láska, ta studna šálení a vzala horší zboží, ale v lepším balení.

a jak léta běžej, ty stojíš čím dál míň, už patří ti jen regál a ne výkladní skříň a v tom temným koutě, kde máš teď pronájem vládne chlad a špína a krutej nezájem.

Zažloutlej pak léty jen čekáš na ten den, kdy tě jako smetí vyhoděj z krámu ven a pak přijede černej vůz a před ním koní pár, co v bedně odvezou tě za město bez fanfár.

Přemejšlel jsi Georgi - ať víc a nebo míň, že náš život bídnej je jak výkladní skříň. A že tě nikdo nechtěl, ten nevděk musíš snýst, vždyť na jméno kovboj máš psanej rodnej list.

Ten den, kdy začal jižní vítr vát a kůže v oknech nadouvat, já vstal. Ten den, já všechny věci potřebný jsem zabalil a do bedny je dal. Protože vím, že je tu zas: Jižní vítr.

Ten den, kdy vítr ledy přemůže a z cest vypije kaluže i sníh. Ten den, kdy trávou nově zrozenou, dal mojí cestě zelenou, já ztich. Protože vím, že je tu zas: Jižní vítr.

Ten den, kdy vítr místo oblaků, mrak kouře zavál od vlaků až sem. Ten den, kdy sníh ve vodu promění, já povolím psům řemeny a jdem. Protože vím, že cestě mý nic nezabrání.

Žloutnou už trávy, odcházím a beru s sebou i svůj stín.  A všechno bílý mámení, se v temnou šeď teď promění. Temný mrak slunce zakrývá, třpytu z v tvých očích ubývá, co děláváš, já chtěl bych znát, když jedu do hor stáda hnát.

ref.: - Tak dál se mraků tajně ptám, večer vyhlížím ke hvězdám. Snad mě ty mraky nachový, o tobě něco napoví.

Vzpomínky stále blouděj v tmách, vzkaz posílám ti po hvězdách, že zejtra koně obrátím a za tebou se navrátím.

ref.: - Tak dál se mraků tajně ptám, večer vyhlížím ke hvězdám. Snad mě ty mraky nachový, o tobě něco napoví.

Vzpomínky stále blouděj v tmách, vzkaz posílám ti  po hvězdách, že zejtra koně obrátím a za tebou se navrátím.

zpět na seznam alb

Táhnu zrovna kolem světa, jsem O´Ráily z Dublinu, teď jsem připlul k Austrálii a chci projít pevninu.

ref.: - Dám si přes rameno pingl, do svý ruky vemu hůl. Jako pravej Irčan přejdu bušem Austrálie půl. - Dám si přes rameno pingl, do svý ruky vemu hůl. Jako pravej Irčan přejdu bušem Austrálie půl.

Když jsem přišel do Melbournu, byl tam z toho velkej hluk. Jak si vykládaly holky: Přijel pro mě irskej kluk!

ref.: - Dám si přes rameno pingl, do svý ruky vemu hůl. Jako pravej Irčan přejdu bušem Austrálie půl. - Dám si přes rameno pingl, do svý ruky vemu hůl. Jako pravej Irčan přejdu bušem Austrálie půl.

Ach, mý dítě milovaný, co se chystáš udělat. Chceš dát lásku Irčanovi, vždyť ho sotva můžeš znát.

ref.: - Dám si přes rameno pingl, do svý ruky vemu hůl. Jako pravej Irčan přejdu bušem Austrálie půl. - Dám si přes rameno pingl, do svý ruky vemu hůl. Jako pravej Irčan přejdu bušem Austrálie půl.

Ach, má máti, drahá máti, dobře vím co dělat mám. Já jsem jako ten kůl v plotě. Irčan, ten je taky sám!

ref.: - Dám si přes rameno pingl, do svý ruky vemu hůl. Spolu s drahým Irským klukem přejdem Austrálie půl. - Dám si přes rameno pingl, do svý ruky vemu hůl. Spolu  s drahým Irským klukem přejdem Austrálie půl.

Ty a já, prázdnej dům, přímo svádí ke hříchům. Co se dál bude dít, dám ti hned znát. Až se víc zešeří, zamkni zámky u dveří. Co se dál bude dít, dám ti pak znát.

ref.: - Až uzamkneš všechny vchody, zhasnu lampu i retku.  Nespoléhám na náhody, chci se tě vzít beze svědků. Dírku klíčovou, zandej touhle podkovou. Co se dál bude dít, dám ti pak znát.

Okenní přivři rám, pomoz dolů roletám. Co se dál bude dít, dám ti pak znát.

ref.: - Až uzamkneš všechny vchody, zhasnu lampu i retku. Nespoléhám na náhody, chci se tě vzít beze svědků. Dřív než spácháš hřích, zevnitř klíč nech ve dveřích. Co se dál bude dít, nechtěj už znát.

zpět na seznam alb

Tam za modrou horou, modrými lesy. Tam je domov můj, tam leží Tennessee. Tam vrátit se k mámě bych zas jednou chtěl. Vždyť pět dlouhejch let, už jsem jí neviděl.

Zapřáh jsem svý koně a dal jsem jim směr. Tam za modrou skálu, jen dál na sever. Proč severní hvězda se zdá mlhavou a divnej mrak, divnej stín mám za hlavou.

Proč můj vůz je náhle černej jako tér a míři na jih, když chci já na sever. Proč maj koně v hlavách černý chocholy, proč díra co mám v hlavě, už nebolí.

Proč víko mě na postel přitloukají. A proč poslední sbohem mě dávají. Vždyť loučím se s nima, snad né naposled, tak proč ženský pláčou, mužský hryžou ret.

Proč spouštěj mě pod zem u dvou borovic. Proč hážou na mě hlínu, když jim chci jen říct: Tak vzkažte mí mámě za modrý lesy, proč můj vůz k ní nedojel do Tennessee - Tennessee - Tennessee.

rec.: - Poslyšte píseň, kterou zpívali přátelé Toma Dooley, když ho doprovázeli na jeho poslední cestě. Píseň, jejíž konec už Tom Dooley nikdy neslyšel.

ref.: - Oprátku Tome Dooley vítr už rozhoupal, zas zvoní hranu zvůlí, kterých jsi napáchal.

Nespatříš zítra slunce, který jsi míval rád, až tvý krvaví ruce, za zády sváže kat. Zničil jsi i svou lásku, která ti byla vším, svůj život dal jsi v sázku, hazardům pochybným.

ref.: - Oprátku Tome Dooley vítr už rozhoupal, noc už se k ránu půlí, zbejvá jen hodin pár. - Oprátku Tome Dooley vítr už rozhoupal, nebylo tvojí vůlí abys u koní stál.

V životě jsou dvě cesty, jedna je trnitá, po ní se jde ke štěstí, po ní se klopýtá. Tys klopýt na tý druhý, na cestě násilí, proto tě Tome Dooley - právem pověsili.

ref.: - Oprátku Tome Dooley vítr už rozhoupal, nezemřel´s tedy kulí, jak sis to vždycky přál. Tělo tvý Dooley vítr už rozhoupal, plnou nůši smůly ďábel si k sobě vzal - ďábel si k sobě vzal - ďábel si k sobě vzal.

zpět na seznam alb

ref.: Bílej sníh - ten a vítr, bílej sníh - ten a vítr /: ten mýho tátu každej den připomíná :/

Když vítr se zmítá a buší do oken a sníh kolem lítá, mě všechno táhne ven, tam do hor směrem severním, kde ledová je pláň, kde tátu s jeho spřežením teď kreje bílá stráň.

Tam místo stromů k nebi ční pahejly kamení, tam stovky mil nekonečný a žádný stavení, jen vítr šlehá do očí, do tváří pálí mráz a jinovatka v obočí a kolem z ledu hráz.

Jen stín kopců v dáli a vítr, co pálí ten mýho tátu každej den připomíná.

ref.: Bílej sníh - ten a vítr, bílej sníh - ten a vítr /: ten mýho tátu každej den připomíná :/

Pět psů, jedny sáně a před ním dvě stě mil, tak do tý bílý pláně můj táta vyrazil, jen pár vyjetejch kolejí zbylo tenkrát po saních i zbytky jeho šlépějí však brzo překryl sníh.

A od tý doby sedmkrát už přešel Štědrej den, ten večer chodím pozdě spát a k ránu mívám sen, že až se stromů sejde sníh a ledy začnou tát, pak jako tenkrát ve dveřích můj táta bude stát.

Jen stín kopců v dáli a vítr, co pálí /: ten mýho tátu každej den připomíná :/

Bílej sníh - ten a vítr, bílej sníh, ten a vítr..........

V zátoce malý, je celej den stín. Dneska je tichá, to já dobře vím. Kdy ten stín zmizí i z duše mojí. Za vodou čekám, na lásku tvojí.

Poslední dříví jsem na oheň dal i kdyby nocí, překrásně plál. Já nespím to víš, tak jak bych si přál. Proč si mně Handy na práci bral.

Už pomalu svítá a krávy jdou pít. V sedle zas musím celej den být. Proč má tvůj tatík ach, tolika stád, tejden už sháním a nemůžu spát.

Zejtra se vrátím, na jižní díl. V zátoce naší, tam bude můj cíl. Vítr se zdvihá a měsíc je blíž. Zejtra stín zmizí, dobře to víš.

zpět na seznam alb

Měla tvář světice když přišla do Spoker Hill. Mužů snad tisíce mělo jen jedinej cíl. Protože mnohej byl hezkej a bohatej typ, nikdo ze Spoker Hill nedostal manželskej slib.

Až přivez dostavník dva chlapy do Spoker Hill, jeden byl obchodník ten druhý muž - Honák Bill. Tak zašli k ní do dveří když chytli v Saloonu typ a že byli frajeři trefil ji Amorův šíp.

Vzala je k ohradě z širokých tesaných klád, kde v celý parádě sto býků začlo se prát. Bičíkem zakrouží vhodí ho doprostřed těl "Jen ten si mě zaslouží, kdo by ho přinést mi chtěl".

Ten obchodník bledej byl, jak by ho škorpión štíp "Já nejel do Spoker Hill abych tu pro ženskou chcíp!" Zato Honák Bill s kuráží, přeskočil ohrady kříž, zvířata rozráží, aby byl bičíku blíž.

Burácej kopyta, jak salvy z tisíců děl, postava rozbitá zmítá se uprostřed těl. pak stádo se otvírá, jak by měl k němu Bill klíč, zpátky se prodírá v pravici svírá ten bič.

Upliv si a pak řek: "S peklem už nechci si hrát, ženský a dobytek do smrti nechci už znát." A když vítr ulicí roznes, jak dopadl Bill, nechce tu světici žádnej chlap   ze Spoker Hill.

Táta můj, snad měří jen dva couly, ale dům má velkej jako boží chrám. A peněz má, že neví kam se koulí a stále píše, ať se vrátím k nám.

ref.: - Já raděj, sám bych s tebou třel jen bídu s nouzí, když tebe táta můj, už nechce znát. On nezná rána, kdy mně jen tvůj dech probouzí, ani noc, kdy žárem   nedá se už spát.

Pojď se mnou tam, kde řeka údolím se kroutí a než ranní mlha trávu orosí. Tam najdem zámek z vrbovýho proutí, bez oken a jen s lůžkem z rákosí.

ref.: - Já raděj, sám bych s tebou třel jen bídu s nouzí, když tebe táta můj, už nechce znát. On nezná rána, kdy mně jen tvůj dech probouzí, ani noc, kdy žárem nedá se už spát. - Ani noc, kdy žárem nedá se už spát.

zpět na seznam alb

Chci vyprávět vám příběh, o jedné dívce s vlasem medovým, ale jak to bylo tenkrát v noci, to se snad už nikdy nedovím.

Já vím jen, že jsem spěchal a řek si tenkrát: Tak si cestu zkrať. Spodem kolem jezera, kde cestu kříží železniční trať.

Tam v záři bílých světel, vidím dívku u přejezdu stát, asi něco se jí přihodilo, je to v jejím obličeji znát.

Už dlouho tady čekám a ještě nikdo mně nezastavil, tak odvezte mně prosím domů, je to odtud necelých pět mil.

Tvář má bílou jako sníh a paže jako mramor šedavý. Proč stála tam na kolejích, tak sama v černý noci, kdopak ví.

Tam před tím domem zastavte, já za tátou teď domů musím jít. Tak zmáčknu klakson, zastavím a čekám až jí příjdou otevřít.

Z chodby v nočním šeru, vrhá lampa na silnici stín.  Pane já vám vezu dceru, tak nezlobte se, že vás probouzím.

Po dívce pohled stáčím a marně kolem rozhlížím se tmou, vedle mně je místo prázdný, stejně jako cesta přede mnou.

Ten chlapík na mě civí a v temných očích divný pohled má. A jeho tvář se diví, když tichým hlasem ke mě povídá:

rec.: - Já nevím milej pane, zda je to mýlka, nebo krutej žert. Tak nastartujte ten svůj bourák, zmizte odtud, ať vás vezme čert! Předevčírem moje dcera zabila se, tak se radši ztrať, pět mil odtud u jezera, kde cestu kříží železniční trať.

Já dodnes tudy jezdívám a hledám dívku s vlasem medovým, ale jak to bylo tenkrát v noci, to se snad už nikdy nedovím. Ale jak to bylo tenkrát v noci, to se snad už nikdy nedovím.

Ať místo písních mých, zpívá vítr v korunách. Místo mně pak po nocích, ať si sedá na tvůj práh.

Ať ti místo dlaní mých, hladí měsíc bledou tvář. To snad on ti tenkrát dých, do tvých vlasů svatozář.

ref.: - Kdoví kam tě žene proud, kdoví kde tě nechá stát. Já si najdu jinej kout, kde si lidi nechtěj lhát.

Ať tě hlava nebolí. po pár sklenkách těžkejch vín. Až na toulky do polí, půjde s tebou jen můj stín.

ref.: - Kdoví kam tě žene proud, kdoví kde tě nechá stát. Já si najdu jinej kout, kde si lidi nechtěj lhát.

Ať tě hlava nebolí. po pár sklenkách těžkejch vín. Až na toulky do polí, půjde s tebou jen tvůj stín. Až na toulky  do polí, půjde s tebou jen tvůj stín.

zpět na seznam alb

Na toulkách v Mexiku měl toho na triku pastor Hill poměrně dost. V mexických věznicích po různých třenicích bejvával moc častej host. Nikdy však pastor Hill dlouho tam nepobyl prchal z těch vězeňských děr. V bance pak v El Pasu řekl si o kasu než nabral na sever směr.

Nebylo chudšího chlapa každej ho litoval jakmile potkat ho měl, v děravejch botách jak šlapal ulicí v Little Fort v kabátě s tisícem děr. Kostel měl na spadnutí v cimře jen slamník a pár židlí rozviklaných, na mši však nebylo k hnutí když kázal o tom, že krádež a loupež je hřích.

Hned na to v Mexiku u města Tepichu zastavil pastor Hill vlak. Před poštovním vagónem řek‘ jižním žargonem: „Navalte peněžní vak!“ Na brodu při El Creek přepad‘ Hill dostavník, co vezl vojákům žold. Z horkýho Mexika s lupem teď utíká na sever na Little Fort.

Po celém Little Fort ví se, že pastor měl bídu a napolo zbořenej dům, hrst bobů šetřil si v míse a na whisky neměl, tak pil jenom lacinej rum. Kostel měl na spadnutí v cimře jen slamník a pár židlí rozviklaných, na mši však nebylo k hnutí když kázal o tom, že krádež a loupež je hřích.

Napřesrok v Mexiku na pátém patníku. Pět mílí od Vera Cruz na Zlatým záboru kolama nahoru leží tam zvrhnutej vůz, vez v pytli kulatý chlapům na vejplaty dojel jen k úpatí hor z horkýho Mexika s vejplatou utíká pastor Hill na Little Fort.

Na každý vánoční svátky ztratil se pastor Hill na pár dní pryč z Little Fort a než se navrátil zpátky projel tu Santa Klaus na koni každičkej kout, roznášel desítky nůší a kdo byl ten dobroděj-dodneška málokdo ví málokdo v Little Fort tuší kdo dával všem dětem dárky tak pohádkový.

Jen o ní každej mluvil, o ní si nechal zdát, jen zlý jazyky tvrdily, že chce se rychle vdát. Že když jí někdo svádí, což jiným lahodí. Ona sklopí černý řasy a jen prohodí:

ref.: - Dojde na tvůj návrh smělý, ale nejdřív nám, musí zaznít zvony svatební. - Bam, bam, bam, bam

Ten poslední se chvástal, že tisíce má stád a plný stáje koní, to všechno chce jí dát. I farmu plnou ovcí a v kopcích zlatej dům. Ona sklopí oči a pak vyřkne ortel svůj:

ref.: - Dojde na tvůj dům i stáda, ale nejdřív nám, musí zaznít zvony svatební. - Bam, bam, bam, bam

Tak já zkusil s fárem a to byl ňákej vůz, měl zlatou střechu sklápěcí a klakson troubil blues. Já nabídnul jí místo na kůži norkový, ona ale sklopí oči a pak odpoví:

ref.: - Dojde na tvý zlatý fáro, ale nejdřív nám, musí zaznít zvony svatební. - Bam, bam, bam, bam

Tak prsteny jsem koupil i svědky, pití, sál a před knězem jsem díky whisky stěží rovně stál. A když pak vyšly hvězdy, naší noci svatební a ona chtěla "bam, bam, bam", tak já zašeptal k ní:

ref.: - Dojde snad i ke hrám lásky, teď však pocit mám, že slabej jsem jak ztrouchnivělej trám. - Bam, bam, bam, bam.

rec.: - Georgi? - (Anoo..) - Georgi, slyšíš?! - (Eaheaee) - Georgi..no to snad ne?!! - (chrrrchrr) - Mami..maninko.. - (chrrrrchrrrchrrr)

zpět na seznam alb

Jen my dva, nikdo víc, jako rub jen, nebo líc, jen jeden z nás má ruku krví zbrocenou. Jeden z nás a někdo třetí ztěží, dodnes vidím jí, jak leží skrytá tam jen trávou zelenou. Tobě jiný holky cesty zkříží, já však sním za pevnou mříží o širých pláních s trávou zelenou.

Jeden z nás a jeden nůž rozlil v prsou temnou růž, v těch prsou dívčích, krytých bílou halenou. Jeden z nás a dlouhá léta běží, dodnes vidím jí jak leží, skrytá tam  jen trávou zelenou. I když dávno vím, kdo je tím vinný, hledím přes dvůr plný špíny domů k pláním s trávou zelenou.

recit.: - Když jsi tenkrát v soudní síni vstal a ukázal na mě prstem, všichni ti museli vidět na očích, že jsi to ty, kdo zabil, ale...

voc.: - ty jsi předák, já jen honák býků, tak řek soud, že já vzal dýku a skropil krví trávu zelenou. Proto sám teď ve svý cele malý tisknu mříž a hledím v dáli, domů k pláním  s trávou zelenou.

zpět na seznam alb

Hej Joe, jen uvědom si dojista, že každá holka vod těsta, hned jak přijede do města je dámou. Hej Joe, město nejsou pastviny, zde platěj zákony jiný a tak nedělej blbiny před dámou.

ref.: - S tebou je kříž – ty snad nevíš – že ti musí přijít jistě na obtíž, chodit špinavej v městě, když je v cestě ženskejch dvě stě pěkně pěstěných - to je hřích.

Hej Joe, proč chodíš jako spařený to chce jít jinak na ženy, vždyť tvý šance nejsou zmařený.

Hej Joe, buď prosím tě tý dobroty a kup si nový kalhoty  a neplivej si na boty, před dámou. Hej Joe, hleď trošku na svou parádu, nečisti boty vo trávu a nesmrkej do rukávu, před dámou.

ref.: - S tebou je kříž – ty snad nevíš – že ti musí přijít jistě na obtíž, chodit špinavej v městě, když je v cestě ženskejch dvě stě pěkně pěstěných - to je hřích.

Hej Joe, proč chodíš jako spařený to chce jít jinak na ženy, vždyť tvý šance nejsou zmařený.