zpět na seznam alb |
|
PŘÍBĚHY 2
2005 |
|
seznam
textů na stránce |
hudba /
text - Mirek Hoffmann |
|
Tam za modrou horou
zpěv: M.Hoffmann
Za Modrou
horou uléhá stín za Modrou horou pod baldachýn. Tam spí má víla, co je mi
vším tam spí má víla a já o ní sním.
Rf.: Pryč
jsou ty chvíle kdy byla‘s mi blíž, teď dělí nás míle a rezavá mříž.
Za Modrou
horou uléhá stín, za Modrou horou pod baldachýn. Tý Modrý hory marně se
ptám proč to tak bolí, když člověk je sám..
Rf.: Jen
jedna rána, na krchovu kříž, pak vězeňská brána a na okně mříž.
Za Modrou
horou uléhá stín, za Modrou horou pod baldachýn. Tam spí má víla, co je mi
vším tam spí má milá a Pán
Bůh ví s kým.
|
|
1 - Za modrou horou
2 - Byl to pěknej rok
3 - Sám jen sám
4 - Nemaluj čerta na zeď
5 - Přijde Bůh
6 - Mexická holka
7 - Prosím tě, stůj
8 - Černej pasažér
9 - Modrá růže
10 - Policajt
11 - Cítím vůni jara
12 - Mléčnou dráhou
|
hudba /
text - Mirek Hoffmann
zpět na seznam alb |
|
Byl to pěknej rok
zpěv: M.Hoffmann
V lednu jsem měl jenom zdraví v kapse ale nic,
v únoru jsem šlohnul krávy prodal za tisíc. V březnu jsem jen seděl v báru o
ženský jsem snil, brnkal jsem si na kytáru s kamarády pil.
Rf.: - Musím říct, že je to
dobrý byl to pěknej rok, zbyly ještě ňáký drobný nalejem si grog.
Připíjí na horší časy ten, kdo není cvok veme rum a udělá si horkej silnej
grog.
V dubnu jsem si zbalil
holku zrzavou jak rez, v květnu jsem s ní bez okolků do postele vlez.
V červnu jsem ji začal prosit:
Peníze mi puč! jednoho dne, když jsem procit byla holka fuč.
Rf.: - Musím říct, že
je to dobrý…
V červenci
se krásně nudím v srpnu jakbysmet odpoledne se až budím ve tři nebo v pět. V září končí léto
krásný není za co pít tak já musím, je to jasný
do práce zas jít.
Rf.: - Musím říct, že
je to dobrý…
Jednou v říjnu za soumraku
přepadnul jsem vlak, v listopadu malou banku ve městě jsem zmák´. V prosinci už zase v báru o ženský jsem snil, brnkal jsem si na kytáru
s kamarády pil.
Rf.: Musím říct, že je to
dobrý…
|
|
13 - Nevím, co je rub a co je líc
14 - Mustang Joe
15 - Žlutý lebky
16 - Holka z New Orelans
17 - Adieu, amore
18 - Tři flašky v regálu
|
hudba /
text - Mirek Hoffmann |
|
Sám jen sám
zpěv: M.Hoffmann
Kytara mě tlačí jako
závaží, jak se světem vláčím s rancem pod paží. Nikdo nechce vnímat žádnou
píseň mou, tak courám se od města k městu se svou kytarou. Jen blues mi
připomíná krásnou dobu prastarou.
Rf.: - Sám jen sám, sám jen
sám zpívám stromům, taky ptákům v oblacích. Sám jen sám, sám jen sám, sám
poslední peníz v horký dlani obracím. Dám ho dám, rád ho dám, dám ho tomu,
kdo se u mne na chvilinku zastaví. Dám ho dám, dám ho dám, dám ho tomu, kdo mý písni aspoň jedno ucho nastaví.
Každej někam spěchá: byznys
především, písnička ho nechá chladným jako stín. Za byznysem běhá v patách
s mrtvicí, vytrácí se něha taky rande s kyticí ten, kdo nemiluje blues si
plete stezku s dálnicí.
Rf.: Sám jen sám, sám jen
sám…
|
|
|
hudba /
text - Mirek Hoffmann
zpět na seznam alb |
|
Nemaluj čerta na zeď
zpěv: M.Hoffmann
Rf.: -
Nemaluj čerta na zeď
když trápí tě
podezření nemaluj čerta na zeď život tak krutej není.
Když vidíš včelu
tak představu medu přehluší žihadlo plničký jedu jeď dál, jeď klidně dál.
V dálce se zablýská, zašumí strom ty se hned bojíš, že bací tě hrom jeď dál,
jeď klidně dál.
Vidíš-li chlapa a
na baseball pálku nemysli, že ti svět vyhlásil válku jeď dál, jeď klidně
dál. Když stopne tě polda, tak dostaneš strach, že je to v převleku masovej
vrah jeď dál, jeď klidně dál.
Rf.: Nemaluj
čerta na zeď…
Vidíš-li chlapy,
jak s lasem se těšej neměj hned dojem, že na něm tě věšej jeď dál, jeď
klidně dál. Když se ti o málo zpomalí puls,
hledáš hned před domem pohřební vůz jeď dál, jeď klidně dál.
Najdeš-li
v ložnici cizího chlapa a tvoje manželka po dechu lapá jeď dál, jeď klidně
dál. Snad je to listonoš, co přišel s tím aby si po šichtě na chvíli zdřím
-
jeď dál, jeď klidně dál.
Rf.: Nemaluj
čerta na zeď…
|
|
|
hudba /
text - Mirek Hoffmann |
|
Přijde Bůh
zpěv: M.Hoffmann
Čas letí dál a kašle na lásku, čas letí dál jak
hejno bělásků. Pár smutnejch not mi ptáci zazpívaj, jen palce z bot se
usmívaj.
Tak křížem kráž jde tulák
krajinou a na kuráž má láhev jedinou a poznává, co jinej nevidí a poznává
duši lidí.
Pohled dam do tváře tuláka
říká vám, že ten ji neláká maj‘ v očích led a v srdci kamení pro jejich svět
jsme bezcenní.
Potkává i pány v košilích,
kravatách a s děvkou na šíji jen zvedaj‘ nos když potkaj‘ tuláka, co bejvá
bos a nemaká.
Říkám vám tu pravdu
báječnou, že každej z nás má stejnou konečnou, že přijde den ta věčná
tombola, že přijde Bůh a zavolá,
zavolá…
|
|
|
hudba /
text - Mirek Hoffmann
zpět na seznam alb |
|
Mexická holka
zpěv: M.Hoffmann
V západním Mexiku míli od Tepichu, přízrak tam na
pláži stál. S plechovkou od Koky, šátek jí přes boky necudně ve větru vlál.
Toužebně se dívám na ni, nesměle zamávám dlaní, když nad její postavou úplně
ztratil jsem dech. V tý krásný chvíli, můj Bože píchnul mě v kříži hrot nože
a tichej hlas za hlavou velí mi: Tu holku nech!
Rf.: - Jenom se dívej,
dlaní si stírej slinu svou horkou, ale s tou holkou si nezačínej! Jenom se
dívej hezoune bílej ta kudla je ostrá, tak počítej do sta a holek se vzdej.
Ten hroznej zážitek nechal
mi pro zbytek života poučení: Pobřeží Mexika není pro proutníka místem pro
pobavení. Může bejt krásná jak víla, ze mě hned vyprchá síla nevábnou
vzpomínkou na ten můj poslední pech. V Mexiku vášně mý zchudly cítím hned
bodání kudly a hlavou mi prolítne
ozvěna: Tu holku nech!
Rf.: - Jenom se dívej,
dlaní si stírej slinu svou horkou, ale s tou holkou si nezačínej. Tak se jen
dívám a domů se sbírám, mexickou holku si vyberu v Yorku, kde pár už jich znám.
|
|
|
hudba /
text - Mirek Hoffmann |
|
Prosím tě, stůj!
zpěv: M.Hoffmann
Já mám asi divnou holku pořád mele bez okolků:
Stůj, prosím tě, stůj! Na procházce na mě houká: nezašlápni toho brouka
stůj, prosím tě, stůj!
Křižovatka v nedohlednu ona
zařve tak, že zblednu: stůj, prosím tě, stůj! Žádnej vlak a šraňky vzhůru už
má zas tu svoji můru: stůj, prosím tě, stůj!
Rf.: - Stůj, prosím tě,
stůj, stůj, prosím tě, stůj!
V krámě křičí u pokladny i
když nemám zboží žádný stůj, prosím tě, stůj! Když chci jít na toaletu přede
mnou je v cuku letu: stůj, prosím tě, stůj!
Když potkáme ňákou brécu to
je řečí, to je keců stůj, prosím tě stůj! Když pobídnu koně v klus už si
zase brousí pusu stůj, prosím tě, stůj!
Rf.: - Stůj, prosím tě,
stůj, stůj, prosím tě, stůj!
Když chci zajít na dvě piva
výhrůžně se na mě dívá stůj, prosím tě, stůj! Jak nakročím ho hospody, tak
už slyším její hlody stůj, prosím tě, stůj!
Večer už mi hlava duní ona
do ucha mi funí: Můj, buď jenom můj! Nevím komu říká: Hele! Klečíc v nohách u postele: stůj, prosím tě, stůj!
|
|
|
hudba /
text - Mirek Hoffmann
zpět na seznam alb |
|
Černej pasažér
zpěv: M.Hoffmann
Za nádražím na valu, když jede ještě pomalu já
do rychlíku hbitě naskočil a našel vagón salónní pohovku a
polštář v ní a jako Rothschild se tam rozvalil.
Načapal mě průvodčí, dlouze
mně kouk‘ do očí: Kdo jste,
pane? Tohle není fér! Řek‘ jsem: Jak to, že to nevíte vy nádražáckej prevíte, říkají mi Černej pasažér!
Rf.: - Pasažér, pasažér,
z vlaku letí černej pasažér.
Jedna pěkná panička mě
pozvala do teplíčka a ve svým loži pípla: chlapče pojď! Kdo čekal, že nás
zaskočí ve dveřích klíčem otočí a na prahu se zjeví její choť.
Já čekal, že zaútočí on
houk‘ mi přímo do očí: Kdo jste, pane? Tohle není fér! Řek‘ jsem: Jak to, že
to nevíte vy parohatej prevíte, říkají mi Černej
pasažér.
Rf.: - Pasažér, pasažér,
z okna letí černej pasažér.
Já ušel další cesty kus,
pak vyšplhal na černej vůz a
v dlouhý truhle rozhod jsem se spát. Když ráno kohout kokrhá, tak dech mi
nějak zadrhá je všude tma a já nemůžu vstát.
Do tý truhly veliký někdo
zatlouk‘ hřebíky. Funebráci, tohle není fér! Schvátila mě panika marně buším
do víka: Chlapi, já jsem Černej pasažér!
Rf.: - Pasažér, pasažér, jó,
takhle končí černej pasažér.
|
|
|
hudba /
text - Mirek Hoffmann |
|
Modrá růže
zpěv: M.Hoffmann
Jmenuju se George. Budu vám
vyprávět příběh, který je pro mě dodneška nevysvětlitelnou záhadou. Právě
jsem si balil zavazadla na dlouhou cestu, když mě volali z nemocnice: Moje
Ann měla dopravní nehodu.Nechal jsem všeho a uháněl ke špitálu jako o závod.
V květinářství u brány neměli fialky, které měla Ann tak ráda a tak jsem
vybral tu nejkrásnější růži, jakou jsem kdy viděl. Byla modrá jako nebe,
protkaná bílými žilkami a žluté okraje květních lístků se třpytily ve
slunci, jako zlatá koruna na hlavě královny.
Rf.: -
Byla vzácná modrá růže, jenom Ann k ní vonět může.
Požádal
jsem květinářku, aby růži opatřila stužkou, na které bude napsáno: Drahé Ann z lásky George. Pak už jsem na
nic nečekal a vřítil se do nemocnice. Na oddělení, kde Ann ležela,
měli všichni kamenné tváře a odvraceli pohled. Pochopil jsem strašnou
pravdu: Přišel jsem pozdě…Ann ležela na lůžku a na prsou měla zkřížené
ruce, které mě už nikdy nepohladí. Jak jsem se nad ní naklonil, ucítil jsem, že voní jako vždy fialkami, které
tak zbožňovala. Vsunul jsem jí do dlaně tu růži orosenou vlastními
slzami a pomodlil se za její duši.
Rf.: -
Byla krásná jak ta růže, osud zrádnej za to může.
Když
jsem se po roce vrátil z cesty domů, první kroky mě vedly za Ann. A tam jsem
to uviděl. Ačkoli byl horký letní den, mráz mně přeběhl po zádech. Uprostřed
jejího hrobu kvetla růže modrá jako nebe, protkaná bílými žilkami, a žluté
okraje květů se třpytily ve slunci jako zlatá koruna na hlavě královny. A na
nejvyšším výhonku byla stužka s nápisem: Drahému Georgovi z lásky Ann.
Neodolal jsem a přičichl k tomu vzácnému keříku. Zažil jsem tak největší šok
svého života: Květy nevoněly po růžích, ale měly silné aroma kvetoucích
fialek.
Rf:
Proč tak voní modrá růže, ať to poví ten kdo může.
|
|
|
hudba /
text - Mirek Hoffmann
zpět na seznam alb |
|
Policajt
zpěv: M.Hoffmann
Měl jsem starej mlejn a nemlel mouku, se ženou
jsem tam jen žil jen pár krav a za náhonem louku, na poli jsem farmařil.
Zatímco jsem s krávama za cestou oral pole jalový, žena v díži zadělala
těsto, pekla chléb i cukroví.
Rf.: - Modrý z nebe snes
bych svojí ženě, život se mi zdál jak sen a tak to šlo pořád, každodenně až
nastal ten soudnej den.
Netušil jsem, co se to tu
děje když jsem doma natrefil náčelníka místní policie jak v sednici kafe
pil. Často jsem ho potom večer vídal zmazanýho od těsta, prej tam u nás taky
někdy snídal když jsem odjel do města.
Rf.: - A tak jsem si počkal
jednou v noci když chtěl k ženě tajně vlézt,fláknul jsem mu mezi křivý oči
mojí malou něžnou pěst.
Zatímco jsem bručel v jeho
base, v rajónu dál pytlačil mojí ženu prohýbal mi v pase, v posteli s ní
skotačil. Když už uběh skoro celej tejden a doma se nic nemění pochopil
jsem, že to takhle nejde tak jsem utek z vězení.
Rf.: - Našel jsem ho
v našem starém mlejně za ohradou, kde byl chlív tasili jsme oba na chlup
stejně on vystřelil ale dřív.
Teď tu čekám v tom horoucím
pekle kde jen ďábel zahálí přikládám pod velkej kotel vztekle, ať se pěkně
rozpálí.
Rf.: Doufám, že mně moje
přání vyjde, už se těším na ten rajt však sem moje bídná žena přijde i ten
její policajt.
|
|
|
hudba /
text - Mirek Hoffmann |
|
Cítím vůni jara
zpěv: M.Hoffmann
Já cítím vůni jara zatím, co ty jsi spala tak
vítr teplo navál do oken. Ráno je a svítá, déšť se větrem zmítá, tak
vstávej, je tu první jarní den.
Rf.: - Ať víc nám slunce
svítí chci víc tepla a kvítí víc tvých sladkých úsměvů. Ať mráz a sníh jdou
k čertu já toužím ti číst ze rtů spousty láskyplných projevů.
Léto už se blíží, mráz se
do hor plíží už raší i větývka lísková. Dech příjemnýho vánku dal Amen tvýmu
spánku tak vstávej moje růže šípková.
Rf.: - Ať víc nám slunce
svítí…
Když sníh si lehá na zem
tvá láska tuhne mrazem jsi krásná, ale chladná jako led. Když slunce v létě
září a pozlatí tě v tváři jsi sladká a i
vláčná jako med.
Rf.: - Ať víc nám slunce
svítí…
|
|
|
hudba /
text - Mirek Hoffmann
zpět na seznam alb |
|
Mléčnou dráhou
zpěv: M.Hoffmann
Jsem šofér velký cisterny, snad dlouhý třicet
stop volant, báry, taverny – to cestou je můj džob jsem milkman, co na
Sněžný Hoře mlíko rozváží a parkoviště motorestů jsou mou garáží.
Rf.: - Mléčnou dráhou,
Mléčnou dráhou nazývám tu štreku dlouhých mil. Mléčnou dráhou, Mléčnou
dráhou kudy vozím mlíko na Snow Hill.
Já náladu mám jako zvon, je
krásnej jarní den pak zapípal můj telefon, já Helou řek jsem jen. Hlas měl
tvrdě žulovej ten posel špatnejch zpráv, že mý ženě soused prej teď svlíká
noční háv.
Rf.: - Mléčnou dráhou…..
Má jízda byla divoká, jak
domů jsem se hnal ta propast byla hluboká nad řekou plnou skal tam dopadla
má cisterna a já v ní navždy ztich a řeka, dříve do černa, je bílá jako sníh.
Rf.: - Mléčnou dráhou,
Mléčnou dráhou jen tou novou štrekou lítat smím. Mléčnou dráhou, Mléčnou
dráhou svým novým tirákem nebeským.
Teď každej rok, když jaro
sem z údolí proniká tak řeka černá jako zem se zbarví od mlíka, že má barvu
Sněžný hory, podívat se skoč kdybys neznal mojí story, nevěděl bys proč.
Rf.: Mléčnou dráhou,
Mléčnou dráhou jen tou novou štrekou lítat smím. Mléčnou dráhou, Mléčnou
dráhou pojď sem za mnou, já to potvrdím.
|
|
|
hudba /
text - Mirek Hoffmann |
|
Nevím, co je rub a co je líc
zpěv: M.Hoffmann
Od tý doby, co tě znám převrácený všechno mám,
najednou si připadám jak ve snu. Všechno je teď naruby bílý měníš za rudý
tak se ptám, kam po tvým boku klesnu.
Rf.: - Vařím housky a
polívku udím nevím co je míň a co je víc blbce chválím, hodné lidi prudím
nevím co je rub a co je líc.
V kostele už po mně jdou já
vypil vodu svěcenou a místo bible četl jsem si Švejka. Za cvoka jsem po
právu sedlo házím na krávu, dokonce jsem podojil i bejka.
Rf.: - Spát jdu ráno, pozdě
večer vstávám nevím co je míň a co je víc psovi mlíko, kočce kosti dávám,
nevím co je rub a co je líc.
Boty nosím na ruce a kolem
krku onuce i rukavice na nohou mě hřejou. Trička nosím naruby, baštím vejce
holubí a nenávidím lidi, co se mejou.
Rf.: - S kopce jezdím
zásadně jen vzhůru nevím co je míň a co je víc, country zpívám na kostelním
kůru, nevím co je rub a co je líc.
Tvůj život mě neláká asi ti
dám padáka, protože já nejsem žádnej bohém. Změň už svoje chování, nebo nic
nezabrání, abych ti dal jednou provždy sbohem.
Rf.: - S kopce budu jezdit
jenom dolů už vím co je rub a co je líc.
|
|
|
hudba /
text - Mirek Hoffmann
zpět na seznam alb |
|
Mustang Joe
zpěv: M.Hoffmann
Měl jsem malou pobořenou chajdu ve skalách. Já
hledal zlatou žílu když už každej někam plách. Kutal jsem tu spoustu let a
hledal šanci svou. A nezakopnul o nuget, já a můj mustang Joe.
Zatímco já lámu skálu, Joe
měl divnej džob. U suchý sosny kopytem snad chtěl si kopat hrob. Už od jara
tu pod kamením rýpe těžkou zem. A jeho smutný oči svítí jako diadém.
Přišel podzim, z hor už
slétá do údolí chlad. Můj kamarád mustang Joe pod sosnou náhle pad. Já
pochopil, že nastal konec naším šťastným dnům. A jeho věrná duše letí vzhůru
k nebesům.
Když naposledy jeho hlavu
na klín jsem si zved. Tu pod ní něco zasvítilo žlutě jako med. Hrouda zlata,
vedle druhá – zkrátka žíla žil. O který jsem celej život jenom tajně snil.
Tam, kde stála moje chajda,
tyčí se teď dům. Na verandě v hubě doutník, hážu maso psům. V garáži mám
Mustanga se zlatou kapotou. A nad průčelím svítí nápis: Hacienda Joe.
|
|
|
hudba /
text - Mirek Hoffmann |
|
Žlutý lebky
zpěv: M.Hoffmann
Nevyšel jsem s apanáží, tak jsem si spích za
garáží motorku snad z padesáti sort. Ňákej ďábel vdechnul do ní na tři
stovky lítejch koní, co má ztěží závoďáckej Ford.
Teď s ní jezdím plnej
vervy, bandě jezdců drásám nervy každej z nich je motorkářskej king a když
potom jejich kóči začly po mně kroutit oči, myšlenky maj zralý na Sing-Sing.
Rf.: - Říkají si Žlutý
Lebky, v kanadách maj ráznej krok, na strojích maj samolepky, šaty z kůže,
samej cvok.
Pak mi jedna holka řekla,
že ta banda už je vzteklá a že u mě chystá děsnej raut. Na půdě jsem prošel
věci, našel bednu ježků v kleci, co mi kdysi prodal ňákej skaut.
Vyprázdnil jsem všechny
klece na cestě, co vede k řece kudy měli přijet na ten „bál“. Když pak vjeli
na ty ježky vraceli se domů pěšky z pneumatik měli ementál.
Rf.: Říkají si Žlutý Lebky…
Když si slepili ty gumy tak
si dali dva tři rumy, teď prej přijde závěrečnej rej. Žlutý Lebky blahem
šílí, cílem je můj domek bílý, každej z nich má za opaskem sprej.
Tak jsem napnul přes most
laso když tam vlítli, bylo maso, pohltil je chladnej řeky proud. Motorky i
šaty suší na sluníčku někde v buši kde si našli osamělej kout.
Rf.: Říkají si Žlutý Lebky…
Od tý doby Žlutý hlavy
uctivě mě z dálky zdraví v kořalně mi platěj každej drink. Když si někde
sbalím holku, ustupujou bez okolků, teď jsem pro ně motokářskej king.
|
|
|
hudba /
text - Mirek Hoffmann
zpět na seznam alb |
|
Holka z New Orleans
zpěv: M.Hoffmann
Chodívá mi domů poštou smutný psaní, začíná vždy
dvěma slovy: Bože můj! Píše ho má máma přímo z Indiany, místo slůvek lásky
jenom: Chlapče, stůj! o svým neskutečným cíli znovu řádně uvažuj!
Vadí jí, že chodím s holkou
s jinou pletí, co chodí zpívat džez a s černým bandem hrát, ať mě chrání
Pánbůh mít s ní ňáký děti, nebo nedej Bože si ji z lásky brát. Prý o jejím
požehnání si můžu nechat jenom zdát.
Rf.: - Já si nedám vzít, já
si nedám vzít svoji holku z New Orleans. Já si nedám vzít, já si nedám vzít
svoji holku z New Orleans. Mám rád kůži ebenovou, když ji vysouká z džín.
Táta můj, co vlastní pár
naftových polí, nemiluje tmavý barvy ani módu džín, z domova mě vyhnal
okovanou holí, že jsem mu tam přived holku z New Orleans, já tátovi dal
sbohem i když v duši zůstal stín.
Rf.: - Já si nedám vzít, já
si nedám vzít…
|
|
|
hudba /
text - Mirek Hoffmann |
|
Adieu, amore
zpěv: M.Hoffmann
Chtěl jsem se stát boháčem a pánem, abych ti moh
modrý z nebe snýst. Chtěl jsem být i Shakespearem a s ránem ti při východu slunce verše číst.
Chtěl jsem být i velký říše
pánem dát ti zámek nebo Bílej dům, ty však míříš napříč oceánem do svý
sladký země k rodičům.
Rf.: Adieu ti dávám,
v očích pálí mě sůl, sám ráno vstávám. Adieu, l‘ Amore
Chtěl jsem být i chovatelem
koní, abych ti moh‘ stádo z lásky dát. Chtěl jsem být i růží, která voní
jsem jen klaun, co neumí se smát.
Chtěl jsem být i pánem
sedmi moří s piráty se o tvý srdce bít rytířem, co hradní brány boří, ty
chceš ale v jiným světě žít.
Rf.: Adieu ti dávám…
|
|
|
hudba /
text - Mirek Hoffmann
zpět na seznam alb |
|
Tři flašky v regálu
zpěv: M.Hoffmann
Svítí lampa v lokálu, já posedávám na báru a
někde v dáli duněj kopyta. Svítí lampa v lokálu, tři flašky trčej v regálu a
na pultě je čtvrtá dopitá.
Rf.: - Když v hrdle žízeň
zabuší, jen starej blázen netuší co je láhev s chutí vypitá, jen starej
blázen netuší, jakým svátkem pro duši je každá kapka hrdlem prolitá.
Bliká lampa v lokálu, já
pořád sedím na báru a někde blízko duněj kopyta. Bliká lampa v lokálu, dvě
flašky trčej v regálu a na pultě je další dopitá.
Rf.: Když v hrdle žízeň
zabuší…
Prská lampa v lokálu, já
skrčenej jsem u báru a někde v hlavě duněj kopyta. Čadí lampa v lokálu a
žádná flaška v regálu, ta poslední je u mě dopitá.
Rf.: Když v hrdle žízeň
zabuší…je každá kapka hrdlem prolitá. Když stovka myší kolem cupitá.
Recit.: Už zhasla lampa
v lokálu..(ad libitum)
|
|
|