zpět na seznam alb

PŘÍBĚHY 2   2005

seznam textů na stránce

hudba / text  - Mirek Hoffmann

 

Tam za modrou horou                       zpěv: M.Hoffmann

Za Modrou horou uléhá stín za Modrou horou pod baldachýn. Tam spí má víla, co je mi vším tam spí má víla a já o ní sním.

Rf.: Pryč jsou ty chvíle kdy byla‘s mi blíž, teď dělí nás míle a rezavá mříž.

Za Modrou horou uléhá stín, za Modrou horou pod baldachýn. Tý Modrý hory marně se ptám proč to tak bolí, když člověk je sám..

Rf.:  Jen jedna rána, na krchovu kříž, pak vězeňská brána a na okně mříž.

Za Modrou horou uléhá stín, za Modrou horou pod baldachýn. Tam spí má víla, co je mi vším tam spí má milá a Pán Bůh ví s kým.


1 - Za modrou horou

2 - Byl to pěknej rok

3 - Sám jen sám

4 - Nemaluj čerta na zeď

5 - Přijde Bůh

6 - Mexická holka

7 - Prosím tě, stůj

8 - Černej pasažér

9 - Modrá růže

10 - Policajt

11 - Cítím vůni jara

12 - Mléčnou dráhou

hudba / text  - Mirek Hoffmann

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

zpět na seznam alb

Byl to pěknej rok                         zpěv: M.Hoffmann

V lednu jsem měl jenom zdraví v kapse ale nic, v únoru jsem šlohnul krávy prodal za tisíc. V březnu jsem jen seděl v báru o ženský jsem snil, brnkal jsem si na kytáru s kamarády pil.

Rf.: - Musím říct, že je to dobrý byl to pěknej rok,  zbyly ještě ňáký drobný nalejem si grog. Připíjí na horší časy ten, kdo není cvok veme rum a udělá si horkej silnej grog.

V dubnu jsem si zbalil holku zrzavou jak rez, v květnu jsem s ní bez okolků do postele vlez. V červnu jsem ji začal prosit: Peníze mi puč! jednoho dne, když jsem procit byla holka fuč.

Rf.: -  Musím říct, že je to dobrý…

V červenci se krásně nudím v srpnu jakbysmet odpoledne se až budím ve tři nebo v pět. V září končí léto krásný není za co pít tak já musím, je to jasný do práce zas jít.

Rf.: -  Musím říct, že je to dobrý…

Jednou v říjnu za soumraku přepadnul jsem vlak, v listopadu malou banku ve městě jsem zmák´. V prosinci už zase v báru o ženský jsem snil, brnkal  jsem si na kytáru s kamarády pil.

Rf.:  Musím říct, že je to dobrý…


13 - Nevím, co je rub a co je líc

14 - Mustang Joe

15 - Žlutý lebky

16 - Holka z New Orelans

17 - Adieu, amore

18 - Tři flašky v regálu

hudba / text  - Mirek Hoffmann

 

Sám jen sám                                 zpěv: M.Hoffmann

Kytara mě tlačí jako závaží, jak se světem vláčím s rancem pod paží. Nikdo nechce vnímat žádnou píseň mou, tak courám se od města k městu se svou kytarou. Jen blues mi připomíná krásnou dobu prastarou.

Rf.: - Sám jen sám, sám jen sám zpívám stromům, taky ptákům v oblacích. Sám jen sám, sám jen sám, sám poslední peníz v horký dlani obracím. Dám ho dám,  rád ho dám, dám ho tomu, kdo se u mne na chvilinku zastaví. Dám ho dám, dám ho dám, dám ho tomu, kdo mý písni aspoň jedno ucho nastaví.

Každej někam spěchá: byznys především, písnička ho nechá chladným jako stín. Za byznysem běhá v patách s mrtvicí, vytrácí se něha taky rande s kyticí ten, kdo nemiluje blues si plete stezku s dálnicí.

Rf.: Sám jen sám, sám jen sám…


hudba / text  - Mirek Hoffmann

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

zpět na seznam alb

Nemaluj čerta na zeď                    zpěv: M.Hoffmann

Rf.: - Nemaluj čerta na zeď když trápí tě podezření nemaluj čerta na zeď život tak krutej není.

Když vidíš včelu tak představu medu přehluší žihadlo plničký jedu jeď dál,  jeď klidně dál. V dálce se zablýská, zašumí strom ty se hned bojíš, že bací tě hrom jeď dál, jeď klidně dál.

Vidíš-li chlapa a na baseball pálku nemysli, že ti svět vyhlásil válku jeď dál,  jeď klidně dál. Když stopne tě polda, tak dostaneš strach, že je to v převleku masovej vrah jeď dál,  jeď  klidně dál.

Rf.: Nemaluj čerta na zeď…

Vidíš-li chlapy, jak s lasem se těšej neměj hned dojem, že na něm tě věšej jeď dál,  jeď klidně dál. Když se ti o málo zpomalí puls, hledáš hned před domem pohřební vůz jeď dál,  jeď klidně dál.

Najdeš-li v ložnici cizího chlapa a tvoje manželka po dechu lapá jeď dál,  jeď klidně dál. Snad je to listonoš, co přišel s tím aby si po šichtě na chvíli zdřím - jeď dál, jeď klidně dál.

Rf.: Nemaluj čerta na zeď…


hudba / text  - Mirek Hoffmann

 

Přijde Bůh                                       zpěv: M.Hoffmann

Čas letí dál a kašle na lásku, čas letí dál jak hejno bělásků. Pár smutnejch not mi ptáci zazpívaj, jen palce z bot se usmívaj.

Tak křížem kráž jde tulák krajinou a na kuráž má láhev jedinou a poznává, co jinej nevidí a poznává duši lidí.

Pohled dam do tváře tuláka říká vám, že ten ji neláká maj‘ v očích led a v srdci kamení pro jejich svět jsme bezcenní.

Potkává i pány v košilích, kravatách a s děvkou na šíji jen zvedaj‘ nos když potkaj‘ tuláka, co bejvá bos a nemaká.

Říkám vám tu pravdu báječnou, že každej z nás má stejnou konečnou, že přijde den ta věčná tombola, že přijde Bůh a zavolá, zavolá…


hudba / text  - Mirek Hoffmann

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

zpět na seznam alb

Mexická holka                                zpěv: M.Hoffmann

V západním Mexiku míli od Tepichu, přízrak tam na pláži stál. S plechovkou od Koky, šátek jí přes boky necudně ve větru vlál. Toužebně se dívám na ni, nesměle zamávám dlaní, když nad její postavou úplně ztratil jsem dech. V tý krásný chvíli, můj Bože píchnul mě v kříži hrot nože a tichej hlas za hlavou velí mi: Tu holku nech!

Rf.: - Jenom se dívej, dlaní si stírej slinu svou horkou, ale s tou holkou si nezačínej! Jenom se dívej hezoune bílej ta kudla je ostrá, tak počítej do sta a holek se vzdej.

Ten hroznej zážitek nechal mi pro zbytek života poučení: Pobřeží Mexika není pro proutníka místem pro pobavení. Může bejt krásná jak víla, ze mě hned vyprchá síla nevábnou vzpomínkou na ten můj poslední pech. V Mexiku vášně mý zchudly cítím hned bodání kudly a hlavou mi prolítne ozvěna: Tu holku nech!

Rf.: - Jenom se dívej, dlaní si stírej slinu svou horkou, ale s tou holkou si nezačínej. Tak se jen dívám a domů se sbírám, mexickou holku si vyberu v Yorku, kde pár už jich znám. 


hudba / text  - Mirek Hoffmann

 

Prosím tě, stůj!                               zpěv: M.Hoffmann

Já mám asi divnou holku pořád mele bez okolků:  Stůj, prosím tě, stůj! Na procházce na mě houká: nezašlápni toho brouka stůj, prosím tě, stůj!

Křižovatka v nedohlednu ona zařve tak, že zblednu:   stůj, prosím tě, stůj! Žádnej vlak a šraňky vzhůru už má zas tu svoji můru: stůj, prosím tě, stůj!

Rf.: - Stůj, prosím tě, stůj, stůj, prosím tě, stůj!

V krámě křičí u pokladny i když nemám zboží žádný stůj, prosím tě, stůj! Když chci jít na toaletu přede mnou je v cuku letu: stůj, prosím tě, stůj!

Když potkáme ňákou brécu to je řečí, to je keců stůj, prosím tě stůj! Když pobídnu koně v klus už si zase brousí pusu stůj, prosím tě, stůj!

Rf.: - Stůj, prosím tě, stůj, stůj, prosím tě, stůj!

Když chci zajít na dvě piva výhrůžně se na mě dívá stůj, prosím tě, stůj! Jak nakročím ho hospody, tak už slyším její hlody stůj, prosím tě, stůj!

Večer už mi hlava duní ona do ucha mi funí: Můj, buď jenom můj! Nevím komu říká: Hele! Klečíc v nohách u postele: stůj, prosím tě, stůj!


hudba / text  - Mirek Hoffmann

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

zpět na seznam alb

Černej pasažér                               zpěv: M.Hoffmann

Za nádražím na valu, když jede ještě pomalu já do rychlíku hbitě naskočil a našel vagón salónní pohovku a polštář v ní a jako Rothschild se tam rozvalil.

Načapal mě průvodčí, dlouze mně kouk‘ do očí: Kdo jste, pane? Tohle není fér! Řek‘ jsem: Jak to, že to nevíte vy nádražáckej prevíte, říkají mi Černej pasažér!

Rf.: - Pasažér, pasažér, z vlaku letí černej pasažér.

Jedna pěkná panička mě pozvala do teplíčka a ve svým loži pípla: chlapče pojď! Kdo čekal, že nás zaskočí ve dveřích klíčem otočí a na prahu se zjeví její choť.

Já čekal, že zaútočí on houk‘ mi přímo do očí: Kdo jste, pane? Tohle není fér! Řek‘ jsem: Jak to, že to nevíte vy parohatej prevíte, říkají mi Černej pasažér.

Rf.: - Pasažér, pasažér, z okna letí černej pasažér.

Já ušel další cesty kus, pak vyšplhal na černej vůz a v dlouhý truhle rozhod jsem se spát. Když ráno kohout kokrhá, tak dech mi nějak zadrhá je všude tma a já nemůžu vstát.

Do tý truhly veliký někdo zatlouk‘ hřebíky. Funebráci, tohle není fér! Schvátila mě panika marně buším do víka: Chlapi, já jsem Černej pasažér!

Rf.: - Pasažér, pasažér, jó, takhle končí černej pasažér.


hudba / text  - Mirek Hoffmann

 

Modrá růže                                      zpěv: M.Hoffmann

Jmenuju se George. Budu vám vyprávět příběh, který je pro mě dodneška nevysvětlitelnou záhadou. Právě jsem si balil zavazadla na dlouhou cestu, když mě volali z nemocnice: Moje Ann měla dopravní nehodu.Nechal jsem všeho a uháněl ke špitálu jako o závod. V květinářství u brány  neměli fialky, které měla Ann tak ráda a tak jsem vybral tu nejkrásnější růži, jakou jsem kdy viděl. Byla modrá jako nebe, protkaná bílými žilkami a žluté okraje květních lístků se třpytily ve slunci, jako zlatá koruna na hlavě královny.

Rf.: - Byla vzácná modrá růže, jenom Ann k ní vonět může.

Požádal jsem květinářku, aby růži opatřila stužkou, na které bude napsáno: Drahé Ann z lásky George.  Pak  už jsem na nic nečekal a vřítil se do nemocnice. Na oddělení, kde Ann ležela, měli všichni kamenné tváře a odvraceli pohled. Pochopil jsem strašnou pravdu: Přišel jsem pozdě…Ann ležela na lůžku a na prsou měla zkřížené ruce, které mě už nikdy nepohladí. Jak jsem se nad ní naklonil, ucítil jsem, že voní jako vždy fialkami, které tak zbožňovala. Vsunul jsem jí do dlaně  tu růži orosenou vlastními slzami a pomodlil se za její duši.

Rf.: - Byla krásná jak ta růže, osud zrádnej za to může.

Když jsem se po roce vrátil z cesty domů, první kroky  mě vedly za Ann. A tam jsem to uviděl. Ačkoli byl horký letní den, mráz mně přeběhl po zádech. Uprostřed jejího hrobu kvetla růže modrá jako nebe, protkaná bílými žilkami, a žluté okraje květů se třpytily ve slunci jako zlatá koruna na hlavě královny. A na nejvyšším výhonku byla stužka s nápisem: Drahému Georgovi z lásky Ann. Neodolal jsem a přičichl k tomu vzácnému keříku. Zažil jsem tak největší šok svého života: Květy nevoněly po růžích, ale měly silné aroma kvetoucích fialek.

Rf: Proč tak voní modrá růže, ať to poví ten kdo může.


hudba / text  - Mirek Hoffmann

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

zpět na seznam alb

Policajt                                             zpěv: M.Hoffmann

Měl jsem starej mlejn a nemlel mouku, se ženou jsem tam jen žil jen pár krav a za náhonem louku, na poli jsem farmařil. Zatímco jsem s krávama za cestou oral pole jalový, žena v díži zadělala těsto, pekla chléb i cukroví.

Rf.: - Modrý z nebe snes bych svojí ženě, život se mi zdál jak sen a tak to šlo pořád, každodenně až nastal  ten soudnej den.

Netušil jsem, co se to tu děje když jsem doma natrefil náčelníka místní policie jak v sednici kafe pil. Často jsem ho potom večer vídal zmazanýho od těsta, prej tam u nás taky někdy snídal když jsem odjel do města.

Rf.: - A tak jsem si počkal jednou v noci když chtěl k ženě tajně vlézt,fláknul jsem mu mezi křivý oči mojí malou něžnou pěst.

Zatímco jsem bručel v jeho base, v rajónu dál pytlačil mojí ženu prohýbal mi v pase, v posteli s ní skotačil. Když už uběh skoro celej tejden a doma se nic nemění pochopil jsem, že  to takhle nejde tak jsem utek z vězení.

Rf.: - Našel jsem ho v našem starém mlejně za ohradou, kde byl chlív tasili jsme oba na chlup stejně on vystřelil ale dřív.

Teď tu čekám v tom horoucím pekle kde jen ďábel zahálí přikládám pod velkej kotel vztekle, ať se pěkně rozpálí.

Rf.: Doufám, že mně moje přání vyjde, už se těším na ten rajt však sem moje bídná žena přijde i ten její policajt.


hudba / text  - Mirek Hoffmann

 

Cítím vůni jara                                 zpěv: M.Hoffmann

Já cítím vůni jara zatím, co ty jsi spala tak vítr teplo  navál do oken. Ráno je a svítá, déšť se větrem zmítá, tak vstávej, je tu první jarní den.

Rf.: - Ať víc nám slunce svítí chci víc tepla a kvítí víc tvých sladkých úsměvů. Ať mráz a sníh jdou k čertu já toužím ti číst ze rtů spousty láskyplných projevů.

Léto už se blíží, mráz se do hor plíží už raší i větývka lísková. Dech příjemnýho vánku dal Amen tvýmu spánku tak vstávej moje růže šípková.

Rf.: - Ať víc nám slunce svítí…

Když sníh si lehá na zem tvá láska tuhne mrazem jsi krásná, ale chladná jako led. Když slunce v létě září a pozlatí tě v tváři jsi sladká a i vláčná jako med.

Rf.: - Ať víc nám slunce svítí…


hudba / text  - Mirek Hoffmann

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

zpět na seznam alb

Mléčnou dráhou                              zpěv: M.Hoffmann

Jsem šofér velký cisterny, snad dlouhý třicet stop volant, báry, taverny – to cestou je můj džob jsem milkman, co na Sněžný Hoře mlíko rozváží a parkoviště motorestů jsou mou garáží.

Rf.: - Mléčnou dráhou, Mléčnou dráhou nazývám tu štreku dlouhých mil. Mléčnou dráhou, Mléčnou dráhou kudy vozím mlíko na Snow Hill.

Já náladu mám jako zvon, je krásnej jarní den pak zapípal můj telefon, já Helou řek jsem jen. Hlas měl tvrdě žulovej ten posel špatnejch zpráv, že mý ženě soused prej teď svlíká noční háv.

Rf.: - Mléčnou dráhou…..

Má jízda byla divoká, jak domů jsem se hnal ta propast byla hluboká nad řekou plnou skal tam dopadla má cisterna a já v ní navždy ztich a řeka, dříve do černa, je bílá jako sníh.

Rf.: - Mléčnou dráhou, Mléčnou dráhou jen tou novou štrekou lítat smím. Mléčnou dráhou, Mléčnou dráhou svým novým tirákem nebeským.

Teď každej rok, když jaro sem z údolí proniká tak řeka černá jako zem se zbarví od mlíka, že má barvu Sněžný hory, podívat se skoč kdybys neznal mojí story, nevěděl bys proč.

Rf.: Mléčnou dráhou, Mléčnou dráhou jen tou novou štrekou lítat smím. Mléčnou dráhou, Mléčnou dráhou pojď sem za mnou, já to potvrdím.


hudba / text  - Mirek Hoffmann

 

Nevím, co je rub a co je líc            zpěv: M.Hoffmann

Od tý doby, co tě znám převrácený všechno mám, najednou si připadám jak ve snu. Všechno je teď naruby bílý měníš za rudý tak se ptám, kam po tvým boku klesnu.

Rf.: - Vařím housky a polívku udím nevím co je míň a co je víc blbce chválím, hodné lidi prudím nevím co je rub a co je líc.

V kostele už po mně jdou já vypil vodu svěcenou a místo bible četl jsem si Švejka. Za cvoka jsem po právu sedlo házím na krávu, dokonce jsem podojil i bejka.

Rf.: - Spát jdu ráno, pozdě večer vstávám nevím co je míň a co je víc psovi mlíko, kočce kosti dávám, nevím co je rub a co je líc.

Boty nosím na ruce a kolem krku onuce i rukavice na nohou mě hřejou. Trička nosím naruby, baštím vejce holubí a nenávidím lidi, co se mejou.

Rf.: - S kopce jezdím zásadně jen vzhůru nevím co je míň a co je víc, country zpívám na kostelním kůru, nevím co je rub a co je líc.

Tvůj život mě neláká asi ti dám padáka, protože já nejsem žádnej bohém. Změň už svoje chování, nebo nic nezabrání, abych ti dal jednou provždy sbohem.

Rf.: - S kopce budu jezdit jenom dolů už vím co je rub    a co je líc.


hudba / text  - Mirek Hoffmann

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

zpět na seznam alb

Mustang Joe                                    zpěv: M.Hoffmann

Měl jsem malou pobořenou chajdu ve skalách. Já hledal zlatou žílu když už každej někam plách. Kutal jsem tu spoustu let a hledal šanci svou. A nezakopnul o nuget,  já a můj mustang Joe.

Zatímco já lámu skálu, Joe měl divnej džob. U suchý sosny kopytem snad chtěl si kopat hrob. Už od jara tu pod kamením rýpe těžkou zem. A jeho smutný oči svítí jako diadém.

Přišel podzim, z hor už slétá do údolí chlad. Můj kamarád mustang Joe pod sosnou náhle pad. Já pochopil, že nastal konec naším šťastným dnům. A jeho věrná duše letí vzhůru k nebesům.

Když naposledy jeho hlavu na klín jsem si zved. Tu pod ní něco zasvítilo žlutě jako med. Hrouda zlata, vedle druhá – zkrátka žíla žil. O který jsem celej život jenom tajně snil.

Tam, kde stála moje chajda, tyčí se teď dům. Na verandě v hubě doutník, hážu maso psům. V garáži mám Mustanga se zlatou kapotou. A nad průčelím svítí nápis: Hacienda Joe.


hudba / text  - Mirek Hoffmann

 

Žlutý lebky                                       zpěv: M.Hoffmann

Nevyšel jsem s apanáží, tak jsem si spích za garáží motorku snad z padesáti sort. Ňákej ďábel vdechnul do ní na tři stovky lítejch koní, co má ztěží závoďáckej Ford.

Teď s ní jezdím plnej vervy, bandě jezdců drásám nervy každej z nich je motorkářskej king a když potom jejich kóči začly po mně kroutit oči, myšlenky maj zralý na Sing-Sing.

Rf.: - Říkají si Žlutý Lebky, v kanadách maj ráznej krok, na strojích maj samolepky, šaty z kůže, samej cvok.

Pak mi jedna holka řekla, že ta banda už je vzteklá a že u mě chystá děsnej raut. Na půdě jsem prošel věci, našel bednu ježků v kleci, co mi kdysi prodal ňákej skaut.

Vyprázdnil jsem všechny klece na cestě, co vede k řece kudy měli přijet na ten „bál“. Když pak vjeli na ty ježky vraceli se domů pěšky z pneumatik měli ementál.

Rf.: Říkají si Žlutý Lebky…

Když si slepili ty gumy tak si dali dva tři rumy, teď prej přijde závěrečnej rej. Žlutý Lebky blahem šílí, cílem je můj domek bílý, každej z nich má za opaskem sprej.

Tak jsem napnul přes most laso když tam vlítli, bylo maso, pohltil je chladnej řeky proud. Motorky i šaty suší na sluníčku někde v buši kde si našli osamělej  kout.

Rf.: Říkají si Žlutý Lebky…

Od tý doby Žlutý hlavy uctivě mě z dálky zdraví v kořalně mi platěj každej drink. Když si někde sbalím holku, ustupujou bez okolků, teď jsem pro ně motokářskej king.


hudba / text  - Mirek Hoffmann

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

zpět na seznam alb

Holka z New Orleans                       zpěv: M.Hoffmann

Chodívá mi domů poštou smutný psaní, začíná vždy dvěma slovy: Bože můj! Píše ho má máma přímo z Indiany, místo slůvek lásky jenom: Chlapče, stůj! o svým neskutečným cíli znovu řádně uvažuj!

Vadí jí, že chodím s holkou s jinou pletí, co chodí zpívat džez a s černým bandem hrát, ať mě chrání Pánbůh mít s ní ňáký děti, nebo nedej Bože si ji z lásky brát. Prý o jejím požehnání si můžu nechat jenom zdát.

Rf.: - Já si nedám vzít, já si nedám vzít svoji holku   z New Orleans. Já si nedám vzít, já si nedám vzít svoji holku z New Orleans. Mám rád kůži ebenovou, když ji vysouká z džín.

Táta můj, co vlastní pár naftových polí, nemiluje tmavý barvy ani módu džín, z domova mě vyhnal okovanou holí, že jsem mu tam přived holku z New Orleans, já tátovi dal sbohem i když v duši zůstal stín.

Rf.: - Já si nedám vzít, já si nedám vzít…


hudba / text  - Mirek Hoffmann

 

Adieu, amore                                   zpěv: M.Hoffmann

Chtěl jsem se stát boháčem a pánem, abych ti moh modrý z nebe snýst. Chtěl jsem být i Shakespearem a s ránem ti při východu slunce verše číst.

Chtěl jsem být i velký říše pánem dát ti zámek nebo  Bílej dům, ty však míříš napříč oceánem do svý sladký země  k rodičům.

Rf.: Adieu ti dávám, v očích pálí mě sůl, sám ráno vstávám. Adieu, l‘ Amore

Chtěl jsem být i chovatelem koní, abych ti moh‘ stádo z lásky dát. Chtěl jsem být i růží, která voní jsem jen klaun, co neumí se smát.

Chtěl jsem být i pánem sedmi moří s piráty se o tvý srdce bít rytířem, co hradní brány boří, ty chceš ale v jiným světě žít.

Rf.: Adieu ti dávám…


hudba / text  - Mirek Hoffmann

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

zpět na seznam alb

Tři flašky v regálu                             zpěv: M.Hoffmann

Svítí lampa v lokálu, já posedávám na báru a někde v dáli duněj kopyta. Svítí lampa v lokálu, tři flašky trčej v regálu a na pultě je čtvrtá dopitá.

Rf.: - Když v hrdle žízeň zabuší, jen starej blázen netuší co je láhev s chutí vypitá, jen starej blázen netuší, jakým svátkem pro duši je každá kapka hrdlem prolitá.

Bliká lampa v lokálu, já pořád sedím na báru a někde blízko duněj kopyta. Bliká lampa v lokálu, dvě flašky trčej v regálu a na pultě je další dopitá.

Rf.:  Když v hrdle žízeň zabuší…

Prská lampa v lokálu, já skrčenej jsem u báru a někde v hlavě duněj kopyta. Čadí lampa v lokálu a žádná flaška v regálu, ta poslední je u mě dopitá.

Rf.:  Když v hrdle žízeň zabuší…je každá kapka hrdlem prolitá. Když stovka myší kolem cupitá.

Recit.:  Už zhasla lampa v lokálu..(ad libitum)